Lehký průmysl

Továrna na porcelán v Klášterci nad Ohří

Počátky výroby porcelánu v Klašterci nad Ohří jsou spojovány s osobou Jana Mikuláše Webera, jenž se narodil 26. ledna 1734 v Lützelsteinu v dolním Alsasku. Do Klášterce přišel v roce 1784 jako správce panství hraběte Františka Josefa Thuna a kdyby nebyl o čtyři roky později propuštěn z panských služeb, možná by v Klášterci nad Ohří porcelánka nikdy nevznikla.

S výrobou porcelánu se začal Weber vážně zabývat od přelomu let 1793-1794, přičemž počáteční pokusná vypalování nádob prováděl v peci, stojící v salle terreně kláštereckého zámku. První výrobní vypalování se uskutečnilo 18. dubna 1794 v nové kruhové peci, postavené již na místě budoucí porcelánky u dnešního objezdu v Chomutovské ulici. I když se příliš nepovedlo, jeho výsledky se nezdály být beznadějné. Dne 16. srpna 1794 proto uzavřel s vrchností smlouvu o propůjčení vodních zdrojů a některých budov a 18. října téhož roku získal souhlas pražského gubernia se zhotovováním a prodejem „tzv. kameniny podle přiložených vzorků, vyráběné na panství Klášterec“.

Na jaře 1795 se kvalita vypáleného porcelánu zlepšovala, finanční potíže ale donutily Webera, aby svůj podnik začal pronajímat a v následujících dvou letech tak bez valného úspěchu porcelánku provozovali tři nájemci. Změnu přinesl až červenec 1797, kdy si Weberovu porcelánku pronajal Christian Nonne, pod jehož vedením se zlepšila kvalita a objem výrobků se zvýšil. Nájemní smlouva mu vypršela v roce 1803 a novým majitelem provozu se mezitím stal hrabě Josef Jan Thun, který ji odkoupil od Weberových dědiců (ten se v roce 1800 vrátil do Alsaska, kde 24. srpna 1801 v Reichenweileru zemřel) a dal jí název Knížecí thunská továrna. Značka porcelánu – za Webera písmeno K a parohy – se změnila na litery TK (nad ně pak od roku 1895 přibyla ještě korunka – nejprve knížecí, později různě stylizovaná). Za dalšího vlastníka, Josefa Matyáše Thuna, došlo po roce 1815 k podstatnému rozšíření porcelánky. V letech 1805-1819 ji měl pronajatou bývalý vrchnostenský důchodní Josef Melzer a od ledna 1820 ji začali provozovat Thunové, kteří 15. března 1822 získali od pražského gubernia potvrzení, že výrobky jejich klášterecké továrny dosahovaly kvality porcelánu.

Koncem první poloviny 19. století zaměstnávala klášterecká továrna okolo sta lidí (z toho byla více než polovina malířů porcelánu) a produkovala zboží za 30 000-36 000 zlatých ročně. Podle soudobého ceníku vyráběla „porculánové“ stolní soupravy, kávové a čajové konvice, konvičky na mléko, cukřenky, šálky, vázy, svícny, mycí soupravy, popelníky, stojany na doutníky apod. V roce 1843 získala po několikaletém úsilí svého tehdejšího ředitele Johanna Hillardta povolení pro zřízení vlastní tiskárny a porcelán začal být zdoben i tištěným dekorem. K vytápění pecí se v té době používalo i hnědé uhlí a rašelina, aniž by to poznamenalo jakost porcelánu, což bylo příznivě ohodnoceno na všeobecné rakouské výstavě ve Vídni v roce 1845.

Na úspěšné Hillardtovo ředitelské působení v porcelánce navázal v letech 1848-1872 neméně úspěšný Karl Venier. V poslední čtvrtině 19. století se továrna, výroba i odbyt rozšiřovaly a na konci tohoto století zde bylo zaměstnáno šest set šedesát pracovníků (mezi nimi bylo sto dvacet točířů, modelérů a vylévačů, přes sto dvacet malířů a pětačtyřicet tiskařů). Továrna měla sedm pecí k pálení keramiky a dvacet dva pecí na vypalování dekorů. Podíl ruční práce při výzdobě kláštereckého porcelánu se zmenšil, začaly převládat sériově předtištěné vzory, které se ručně jenom domalovávaly a od roku 1896 se na nádobí objevovaly i celobarevné tištěné dekory. Ty nalezly své uplatnění i v cibulovém dekoru (s výrobou „cibuláku“ začala klášterecká porcelánka, jako první v Čechách, kolem roku 1870).

Po roce 1918 byla dosavadní značka kláštereckého porcelánu doplněna o nápisy „Thun“ a „Czechoslovakia“. Vzorkové prodejny nabízely thunský porcelán obyvatelům a návštěvníkům Paříže, Bruselu, Milána, Amsterdamu, Štrasburku, Madridu a Johannesburgu a do některých evropských zemí se vyvážel ještě v roce 1941. Na samém sklonku války, v září 1944, postihl porcelánku požár.

V říjnu 1945 byla klášterecká porcelánka znárodněna a v březnu následujícího roku vznikl národní podnik Thunská továrna na porcelán se sídlem v Karlových Varech, sdružující kromě Klášterce nad Ohří porcelánky v Ostrově nad Ohří, Jakubově, Stružné, Lesově a Lubenci. Od července 1949 bylo sídlo podniku v Klášterci, po dvou letech pak bylo přeneseno do Dalovic. Od 1. dubna 1958 zmizelo z jeho názvu jméno knížecího rodu Thunů a nadále se tento podnik jmenoval Karlovarský porcelán.

V letech 1967-1968 se provoz klášterecké porcelánky přestěhoval do nových budov u Ohře na západním okraji Miřetic, vybavených moderní technikou včetně automatizovaných výrobních linek. Produkce závodu se v 70. a 80. letech zvýšila až šestinásobně – na 3 400-3 600 tun vypáleného porcelánu. Od roku 1992 byla klášterecká továrna jedním ze závodů akciové společnosti Karlovarský porcelán, její majetek a ochranné známky odkoupila v roku 2009 akciová společnost Thun 1794 a porcelánka v Klášterci nad Ohří se v rámci této společnosti stala jedním z hlavních závodů. Kvůli ekonomickým turbulencím let 2020-2023 skončila v září 2023 v klašterecké porcelánce výroba a provádělo se v ní jen dekorování, pálení a balení polotovarů z dalších dvou továren akciové společnosti Thun 1794 v Lesově a Nové Roli. To však netrvalo dlouho a v květnu 2024 byla porcelánka v Klášterci nad Ohří uzavřena úplně.

Několik budov původní, již nefungující, továrny na porcelán bylo v 70. letech zbořeno při výstavbě silnice procházející areálem porcelánky a další byly využívány pro skladovací účely. K jejich demolici došlo v roce 2001 a dnes na jejich místě stojí supermarket Lidl.

PR

Zdroje:

SOA Plzeň:          Thunská porcelánka Klášterec nad Ohří 1794-1950.

Thunská továrna na porcelán, n. p., Dalovice (1904) 1946-1958 (1963).

Karlovarský porcelán, a. s., Karlovy Vary (1955) 1993-2008.

Zdeněk VACHATA, Klášterec nad Ohří. Přehled dějin města a okolí, Klášterec nad Ohří 1997, s. 129-136, 205.

Dagmar HEJDOVÁ – Jan MERGL, Karlovarský porcelán. 200 let nejstaršího závodu v Klášterci nad Ohří (1794-1994), Praha 1994.

Vladislava VALCHÁŘOVÁ – Lukáš BERAN – Jan ZIKMUND, Industriální topografie – Ústecký kraj, Praha 2011, s. 33-34. 

Kresba původní budovy Thunské porcelánky v Klášterci nad Ohří, v popředí kruhové vypalovací pece, (SOkA Kadaň, Kronika obce Perštejn)