Lehký průmysl

Skárna Antona Elstnera v Kovářské

Veřejnou společnost pro výrobu nití v Kovářské založili 15. března 1869 tamní rodák Anton Elster a plzeňský obchodník Franz Schröter. Výrobní prostory se nacházely v bývalé drátovně čp. 147 a sousedním domě čp. 148. V letech 1872-1873 byly postaveny dvě nové tovární budovy s parním strojem čp. 328 a 409. Prosperitu firmy pozitivně ovlivnila železniční trať Chomutov-Vejprty, uvedená do provozu 1. srpna 1872.

Skárna v Kovářské, zaměstnávající století kolem osmdesáti dělníků, zpracovávala především domácí suroviny a produkovala nitě, bavlněné lemovky, pásky, provazy a lana. Její výrobky nacházely odbyt hlavně v zemích Českého království a v Rakousku.

V roce 1877 se areál podniku rozrostl o dům čp. 145-146, vybavený rovněž parním strojem, v němž byly umístěny barvírna, bělírna, truhlárna a zámečnická dílna. Další nový – obytný – dům čp. 376 byl postaven roku 1883

Díky své poloze na potoce Černá voda mohla továrna v letech 1880-1910 postupně instalovat čtyři vodní turbíny, sloužící k výrobě elektřiny. Další vodní turbína se nacházela v bývalém mlýně čp. 142, o který se skárna rozšířila v roce 1906.

V roce 1889 Anton Elster odkoupil podíl svého společníka Franze Schrötera a osamostatnil se. Továrnu vedl do své smrti v roce 1909, o rok dříve začali firmu samostatně zastupovat jeho synové Paul (1878–1949) a Richard (1884-1957).

Objekt továrny postihl 7. června 1912 požár, při kterém téměř celá shořela. Znovu postaveny byly domy čp. 142, 147 a 328, z níž se stala hlavní výrobní budova, v níž byly umístěny kanceláře, skárna, expedice, další provozy a garáž pro dvě auta.

Výrobní sortiment firmy „Anton Elster, skárna bavlny a barvírna Kovářská v Krušných horách“ (Anton Elster, Baumwollzwirnerei und Farberei, Schmiedeberg im Erzgebirge) se v meziválečném období nijak podstatně nezměnil; stále na trh dodávala nitě, bavlněné lemovky, přízi, provazy a lana.

Po květnu 1945 byla rodina Elster odsunuta do Hesenska a do zkonfiskované skárny byl dosazen národní správce Ladislav Motyčka, společník továrny na nitě Kordoneta v Hroubovicích na Chrudimsku.

Vyhláškou ministerstva průmyslu z 10. dubna 1948 byla skárna v Kovářské začleněna nejprve do národního podniku Sdružené bavlnářské závody v Praze a pak do národního podniku Cotona a jeji majetková podstata se rozšířila o sousední objekt bývalé továrny na sirky. Ve druhé polovině roku 1949 se stala součástí národního podniku Sponit a od roku 1958 národního podnik Benar v Benešově nad Ploučnicí.

Po privatizací převzala v roce 1995 výrobu akciová společnost Sponit. Roku 2001 jí ukončila a zařízení továrny převezla nástupnické firma Amann, s. r. o. do Chřibské na Děčínsku.

PR

Zdroje:

Jaroslav KLOUB, Elsterové z Kovářské, In: Petr Rak (ed.): COMOTOVIA 2021. Sborník příspěvků z konference věnované 600. výročí dobití Chomutova husitskými vojsky (1421–2021), Chomutov 2022, s. 106-132.

Vladislava VALCHÁŘOVÁ – Lukáš BERAN – Jan ZIKMUND, Industriální topografie – Ústecký kraj, Praha 2011, s. 20-21.

Skárna rodiny Elsterů v Kovářské (před požárem), před 7. červnem 1912, (Jaroslav KLOUB, Elsterové z Kovářské, In Petr Rak (ed.) COMOTOVIA 2021. Sborník příspěvků z konference věnované 600. výroč