Lehký průmysl

Továrna za zpracování ryb „Kalla“ v Kovářské

Postavení, jež bylo jedinečné v celé republice, si vydobyla firma, zabývající se zpracováním mořských ryb, založená Antonem Kallou v Kovářské. Anton Kalla se narodil v roce 1848 v Sedleci u Prahy a do Českých Hamrů v Krušných horách jej přivedla služba u finanční stráže. V roce 1877 vystoupil ze státních služeb a v Kovářské si v domě čp. 1 pronajal malý obchod s potravinami.

S vlastní výrobou rybích konzerv – původně se na ní podíleli pouze členové rodiny – začal Anton Kalla okolo roku 1888 v přístavbě domu čp. 71. Jeho konzervy šly na odbyt tak, že v roce 1898 koupil na západním okraji Kovářské nedaleko nádraží vyhořelé trosky bývalého mlýna čp. 219 a vedlejší budovu čp. 428. Oba objekty přestavěl a rozšířil. Zřídil v nich udírnu, marinovací sál, sušičku, sklady zeleniny a příslušenství pro zaměstnance, které v roce 1909 doplnil o elektrárnu a čističku odpadních vod. Ještě předtím (1907) začal v domech čp. 282 a 377 se stavbou octárny. Většina základních provozů nové továrny na rybí konzervy byla zkolaudována v roce 1910. Její součástí byla i výrobna plechových, dřevěných a papírových obalů. Z plechu se v ní vyráběly i hračky a další předměty (korunkové uzávěry lahví, kuchyňské potřeby, vánoční ozdoby).

Od konce 19. století získávaly výrobky firmy Kalla řadu ocenění na rakouských i evropských výstavách a veletrzích a v roce 1911 si Anton Kalla mohl ke svému jménu připojit prestižní titul c. a k. dvorní dodavatel. Ve výrobní sezóně mezi srpnem a březnem zpracovalo asi šest set zaměstnanců firmy denně několik železničních vagónů mořských ryb, především sleďů, makrel, lososů a sardinek. Za použití velkého množství zeleniny (hlavně cibule, mrkve a okurek) a octu je upravovali na mnoho způsobů: v rosolu a marinádě, do rybích salát, nebo jako slanečky, pečenáče a uzenáče. Vyrobené konzervy se ihned expedovaly. Odpad z ryb se zpracovával na kostní moučku a mazadlo na kůže.

Po smrti Antona Kally († 13. 11. 1912) utvořili vdova a jeho potomci začátkem roku 1914 veřejnou obchodní společnost, jejímž vedením byl pověřen nejstarší syn Julius (1880–1930). V letech první světové války se kvůli stoupajícím cenám masa odbyt rybích konzerv zvýšil a firma dodávala konzervy i armádě. Dovoz syrových ryb během sezóny se zvýšil z předválečných osmi set až na tisíc vagónů. Po skončení první světové války ztratila Kallova firma tradiční odbytiště a musela čelit vysokým dovozním clům a nákladům na železniční přepravu. Dokázala se s nimi vyrovnat a její majitel si v letech 1919 – 1922 nechal postavil nedaleko továrny v dnešní Nádražní ulici secesní vilu čp. 502.

Ve dvacátých letech začala firma Kalla vytvářet pobočné závody. První z nich byl otevřen v roce 1922 v rumunském Temešváru, druhý následující rok v severomoravském Novém Bohumíně, třetí v severosrbské Kikindě. V roce 1927 si zřídila pobočku a prodejnu na pražských Vinohradech a o deset let později v Chomutově v domě čp. 368. Po smrti Julia Kally (1930) vedli firmu manželka Fanni a syn Anton. V době hospodářské krize pokles počet zaměstnanců v době sezóny až na 330; ve firmě ale přesto zpracovávala polovina všech mořských ryb, dovezených do Českolovenska. Aby omezila poplatky za přepravu po železnici, začala firma Kalla od konce dvacátých let využívat vlastní automobilovou dopravu. Její autopark se postupně rozrostl na sedm nákladních a pět osobních automobilů. V letech 1932–1933 postavila osm nových garáží a vlastní benzínovou pumpu.

Po odtržení pohraničí navštívil v řijnu 1938 Kallovu továrnu říšský ministr vnitra Wilhelm Frick. Od zimy 1942 do jara 1944 provozovala další pobočný závod na rybí konzervy v Kerči na Krymu. Část továrny v Kovářské přešla na zbrojí výrobu, bližší údaje ale nejsou k dispozici. Ve firmě pracovali i váleční zajatci, pro které byl zřizen zajatecký tábor v domech čp. 28 a 29.

Od května 1945 se ve vedení továrny vystřídalo několik národních správců a v červnu 1948 byla znárodněna. V letech 1949 – 1950 byla začleněn do Velkodistribučního podniku Praha a od ledna 1951 do n. p. Rybena. Krátce nato došlo k likvidaci továrny a její objekty sloužily jako kasárna pohraniční stráže. V roce 1959 byl převeden objekt bývalé firmy Kalla na n. p. ČKD Modřany (od roku 1961 Elektropřístroj, n. p. Modřany), který v něm zřídil svůj pobočný závod.

PR

Zdroje:

Vladislava VALCHÁŘOVÁ – Lukáš BERAN – Jan ZIKMUND, Industriální topografie – Ústecký kraj, Praha 2011, s, 21.

Jaroslav KLOUB, Zašlá sláva rybího průmyslu v Kovářské, In: Petr Rak (red.), COMOTOVIA 2019. Sborník příspěvků z konference, věnované 150. výročí železniční dopravy v Chomutově (1870–2020), Chomutov 2020, s. 226 – 268.

Zpracování mořských ryb v ve firmě Kalla v Kovářské za první republiky, 20.-30. léta 20. století, (Jaroslav KLOUB, Zašlá sláva rybího průmyslu v Kovářské. In Petr Rak (red.), COMOTOVI