Krásné Březno
Původně se měšťanský pivovar nacházel v centru města – konkrétně v Dlouhé ulici a jeho počátky můžeme hledat v 16. století. Měšťané byli nejprve sdruženi v tzv. právovárečném bratrstvu, které se později konsolidovalo do společnosti, jež nesla název Měšťanský pivovar Ústí nad Labem. Do poloviny 19. století se pivo vařilo ve vlastní režii a později byl pivovar pronajímán. V této době se zvažovalo rozšíření závodu, které však vzhledem k okolní zástavbě nebylo možné. Nakonec měšťané vstoupili do jednání s firmou Berliner Bockbräurei, která vlastnila krásnobřezenský závod. (Podnik byl modernizován v 60. letech za Victora Wilhelma Russe, který jej prodal Eduardu Fritschovi. Ten musel kvůli dluhům závod prodat firmě Berliner Bockbräuerei). Mezi léty 1888-1893 byl tedy pivovar majetkem akciové společnosti Berliner Bock-Brauerei-Aktien-Gesellschaft. Od roku 1893 se majitelem závodu stalo ústecké právovárečné měšťanstvo, které se přetvořilo v akciovou společnost. Základní kapitál byl určen na 400 000 zl, následně byl zvýšen na 500 000 zl. a roku 1898 byl opět navýšen na 700 000 zl. Podnik k tomuto navýšení kapitálu přistoupil, aby mohl rozšířit stávající pivovar a zřídit umělé chlazení. Mezi členy představenstva podniku patřili členové významných ústeckých rodin té doby. Můžeme zmínit Maresche, Klepsche, Ohnsorgy, Wagnery či Schmidty.
Krásnobřezenský pivovar byl zároveň provázán s obchodní politikou svého velkobřezenského souseda, jejichž úzká spolupráce se rozvíjela především na poli exportu. Hospodaření pivovaru během první světové války bylo obezřetné, což se projevilo již roku 1914, kdy byla oproti předchozím létům vyplácena pouze 5% dividenda. Představitelé podniku tak učinili právě s odkazem na „nastalé mimořádné poměry“. Ústečtí pivovarníci měli za války štěstí v neštěstí. Všeobecný nedostatek ječmene určeného pro pivovarnický průmysl sice poznamenal i Ústecko, ale díky tomu, že zde před válkou bylo této sladové suroviny využíváno značné množství, byly i válečné příděly proti jiným regionům větší. (Množství sladu přidělovaného Ústřednou pro rozdělení ječmene a sladu se určovalo dle spotřeby v tzv. okrscích za obchodní roky 1911/1912 a 1912/1913). V množství přiděleného sladu byl IX. okrsek – Ústí nad Labem pátým nejvyšším v Čechách (za Plzní, Prahou, Chomutovem a Českými Budějovicemi). Válka si však vyžádala i oběti z řad zaměstnanců. Na frontách padli Albert Hanuš (vařič), Jiří Zischka (sklepmistr), Osvald Dill (sladovník) a František Bail (zámečník). Během válečného roku 1917 došlo i na slavnostní okamžiky. Dlouholetý správce závodu Vilém Netscher (člen výboru Spolku pro průmysl pivovarský a představenstva Ochranného svazu pivovarů v království českém) byl jmenován k příležitosti své stříbrné svatby ředitelem závodu. Podnik válku přečkal a dále fungoval v rámci nového Československa. Roku 1921 se však dělníci v pivovaru zapojili do stávky za zvýšení mezd. Stávka měla být celorepubliková, ale reálně se do ní zapojily především podniky na Ostravsku a na severu Čech.
K významné modernizaci podniku došlo na počátku 30. let 20. století, kdy byla instalována nová stáčírna lahví a vystavěna nová varna. Roku 1938 pivovar investoval do podílů konkurenčního podniku v Podmoklech a stal se jeho majoritním podílníkem. V této době také došlo ke změně názvu podniku, který od roku 1939 nesl pojmenování Sudetenbräu Aktiengesellschaft in Aussig. Během války následovala úprava akciového kapitálu, který byl roku 1942 navýšen na 2 miliony říšských marek. Zároveň s akciovým kapitálem ústeckého pivovaru se zvýšil o jednu třetinu také kapitál zmíněného podniku v Podmoklech. Téhož roku došlo také k uzavření smlouvy o ziskovém společenství se společností Elbeschloss. Úspěšná obchodní politika podniku znamenala další úspěšný rok a akcionářům byla za kampaň 1943 vyplacena 5% dividenda. Krásnobřezenský pivovar byl po válce poškozen známým výbuchem muničního skladu, nicméně detonace naštěstí nezasáhla výrobní budovy podniku. „Tlakem vzduchu a vylétajícími střepinami byly rozbity střechy, okna a rámy. Pouze jedna budova závodu byla postižena ohněm, a to budova příručního skladiště provozního materiálu.“ V závodě zemřel šofér (německé národnosti) a těžká zranění utrpěl také předseda závodní rady Ladislav Nejman. „Jakmile se detonace zmenšily, chopili se čeští zaměstnanci záchranných prací a podařilo se jim zabránit katastrofě většího rozsahu, odstraněním zásob amoniaku na bezpečnější místo a jinými zásahy.“ Od konce války do roku 1948 fungoval pivovar pod národní správou a následně byl začleněn do Krušnohorských pivovaru n. p. V Krásném Březně byla výroba pěnivého moku zastavena roku 2011.
JG
Zdroje:
Zeno ČIŽMÁŘ, Příběh tradičního pivovaru Velké Březno, Velké Březno 2013.
Kristina KAISEROVÁ – Vladimír KAISER a kol., Dějiny města Ústí nad Labem, Ústí nad Labem 1995.
Časopis Kvas (1898–1945).
.jpg)
Celkový pohled na pivovar v Krásném Březně, 1. polovina 20. století, Oblastní muzeum v Ústí nad Labem(1)
Celkový pohled na pivovar v Krásném Březně, 1. polovina 20. století, Oblastní muzeum v Ústí nad Labem
Fotografie zaměstnanců, 1924, Oblastní muzeum v Ústí nad Labem
Ikonické pivní sudy, 1924, Oblastní muzeum v Ústí nad Labem
Interiér pivovaru v Krásném Březně, 2. polovina 20. století, Oblastní muzeum v Ústí nad Labem
Láhev krásnobřezenského pivovaru, 1. polovina 20. století, Oblastní muzeum v Ústí nad Labem
Pivovarské nádvoří, 1924, Oblastní muzeum v Ústí nad Labem
Pohled na krásnobřezenský pivovar, 1. polovina 20. století, Oblastní muzeum v Ústí nad Labem
