Továrna na likéry bratří Eckelmannů
Likérka vznikla v obci Krásné Březno u Ústí nad Labem v roce 1847 jako první průmyslová výrobna pekařského droždí na území Českého království. Při výrobě droždí ze žita vzniká jako vedlejší produkt líh, a tak výroba lihovin byla od počátku součástí činnosti firmy. Zároveň šlo o jeden z prvních průmyslových podniků na Ústecku.
Historie firmy má ještě hlubší kořeny, které sahají až do roku 1820, kdy Heinrich Wilhelm Dursthoff založil v Drážďanech továrnu na droždí a žitné lihoviny. Ten v roce 1821 získal po tvrdých právních bojích povolení vyrábět průmyslově droždí v Německu a aby své výhradní postavení na trhu udržel, musel přísně chránit recepturu a pracovní postupy a každý jeho zaměstnanec musel před soudem přísahat, že podnikové tajemství nikdy nevyzradí. Jeho firma zaznamenala prudký rozvoj, žel nadějný podnikatel zemřel již roku 1837.
Tento fakt dostává do popředí jména Bramsch a Eckelmann, která o deset let později stála u vzniku likérky v Krásném Březně. Dursthoff po sobě totiž zanechal o dvacet let mladší vdovu Marii Annu Engel, která byla rozená Eckelmannová z podnikatelského rodu z městečka Bohmte poblíž Hannoveru. Ze stejného rodiště pocházel i jiný gründer průmyslové revoluce Johann Ludwig Bramsch, jenž v Bohmte spolu s nevlastním bratrem vdovy po Dursthoffovi Rudolfem Eckelmannem provozoval obchod s látkami a přízí. Vdova povolala Bramsche do Drážďan a ten roku 1837 vstoupil do vedení drožďárny. Prudce se začal zvedat význam podniku také coby lihovaru a likérky, které se brzy v této branži staly vůdčím výrobcem v celém Sasku. Výhodné spojení stvrdil roku 1838 sňatek s vdovou Dursthoffovou a Bramsch se tak dostal do rodinné vazby s Eckelmanny a společně se svým švagrem Louisem zahájil expanzi drážďanského podniku za hranice německých států.
Rozhodli se začít dobytím trhu sousedního Rakouska, kde dosud nikdo průmyslově nevyráběl pekařské droždí. Kvasnice vyráběly pivovary jako vedlejší produkt při bouřlivém svrchním kvašení mladiny. V polovině 19. století ale začaly pivovary zavádět nové dokonalejší spodní kvašení a bylo nutné hledat jiné cesty k výrobě kvasnic. V Holandsku přišli na způsob, jak získat kvasnice z bouřlivého kvašení obilí. Toto know how ovládali právě Bramsch s Eckelmannem. Pro založení pobočného závodu v habsburském mocnářství si vybrali destinaci, snadno dostupnou z Drážďan, při Labi u Ústí nad Labem s většinově německy mluvícím obyvatelstvem. Výrobu zahájili roku 1847 v pronajatém panském statku a sklepích na tzv. Vinici (Weinberg), jižních stráních, kde se pěstovalo vyhlášené ústecké „podskalské“ víno. Vstupní kapitál činil 14 000 zlatých a firma nesla jméno Bramsch a Eckelmann - výroba lihu, lisovaných kvasnic a likérů. Zatímco Bramsch řídil pobočku z centrály v Drážďanech, Eckelmann se přestěhoval ze saské metropole do Krásného Března. Roku 1859 však mezi společníky došlo k rozkolu a Bramsch pro neshody z české pobočky své drážďanské společnosti kapitálově vystoupil a obratem si v Teplicích založil roku 1860 novou, která se stala Eckelmannovi konkurencí. Přestože hlavním hybatelem vzniku ústecké likérky byl bezesporu Bramsch, tato událost ho v následně prezentovaných dějinách likérky upozaďovala. Podnik změnil obchodní jméno na Bratři Eckelmannové, neboť do podniku mezi tím vstoupil i Louisův bratr Hermann. Roku 1859 se firma přestěhovala do nového areálu k čerstvě zbudované železniční trati z Prahy na Drážďany a získala tak strategickou polohu k dalšímu rozvoji. Logem firmy se stal žaludový svršek a podpisem Eckelmann, který výrobce užíval až do roku 1998.
Roku 1869 Hermann Eckelmann zemřel a roku 1889 Louis, po němž řízení firmy převzal jeho syn Rudolf. S ním se do historie firmy dostává další důležité jméno, a to Wolfrum. Šlo o významnou podnikatelskou rodinu, která přišla také ze Saska za podnikatelskou příležitostí do Čech jen o rok dříve. Klany Eckelmannů a Wolfrumů se spojily několika sňatky a Rudolfův tchán Wilhelm Wolfrum se stal nejdůležitějším mužem likérky. Když roku 1895 zemřel, nastoupil po něm Fritz Wolfrum, po matce Eckelmann, jenž byl vnukem zakladatele podniku. Likérka si tak až do poválečné konfiskace stále udržovala charakter rodinné firmy. Od roku 1895 už ale byla rodinou akciovou společností a roku 1906 pak jako první v celém Rakousko-Uhersku přijala právní formu společnosti s ručením omezeným. Tehdy zaměstnávala okolo stovky lidí.
Roku 1912 se opět proměnila v akciovou společnost v souvislosti s význačnou akvizicí. Krásnobřezenská likérka totiž pohltila svého dávného společníka a rivala z Teplic, Bramsche. Dobové prameny to označují za znovuzcelení společnosti, ale s Bramschovým mateřským podnikem v Drážďanech se touto akvizicí nespojovala. Ten až do roku 1992 fungoval jako dominantní výrobce v Sasku a zachoval si Bramschovo jméno (podobně jako u nás Becherovka) i přes dobu socialistické NDR.
Do roku 1918 mohl krásnobřezenský podnik užívat titul „c. k. výsadní továrna“ a ani po vzniku republiky neztratila Továrna na líh, droždí a likéry významné postavení na trhu. Pokrývala 28 % spotřeby droždí v ČSR a měla majetkové podíly i ve velkobřezenském pivovaru, lihovaru v Mostě, Továrně na líh, droždí a likéry ve Vídni aj. V tomto období firma zaměstnávala v Krásném Březně sto devadesát lidí (70 % německy a 30 % česky mluvících). Kapitulací Německa v květnu 1945 převzala závod jako nepřátelský majetek česká správa a závod tak byl přejmenován na Severočeské závody drožďárenské, lihovarské a likérnické národní podnik Krásné Březno. Vedle výroby droždí a likérů se firma stala dodavatelem strategické suroviny v podobě jemného, technického a denaturovaného lihu pro kosmetický, farmaceutický, potravinářský a chemický průmysl. Roku 1959 spadl závod pod koncernový podnik Severočeské konzervárny a drožďárny a zavedl také výrobu limonád. Po sametové revoluci získala likérka po dvaatřiceti letech opět právní subjektivitu, když se v roce 1991 oddělila jako státní podnik KB Likér, a v roce 1992 se proměnila v akciovou společnost, jež upadla do konkurzu a tradici výroby roku 1998 převzala akciová společnost Drinks Union. Ta změnila jméno na Granette a v roce 2012 došlo po spojení firmy s Prostějovskou Starorežnou k přestěhování výroby z Krásného Března do Prostějova a v původním historickém továrním areálu z roku 1859 zůstal jen management společnosti.
Výroba droždí, která kdysi stála za vznikem slavné likérky, skončila už roku 1994. Přitom výroba lihovin byla v krásnobřeznském závodu od počátku podmíněná právě výrobou droždí, neboť při jeho přípravě z obilí vzniká i aromatický obilný líh tzv. samožitný nebo režná. Z jednoho sta kilogramů obilí se vytěžilo dvanáct až čtrnáct kilogramů lisovaného droždí a až padesát litrů jemného obilného lihu, žitného. Pro výrobu obojího užívala firma v základu výpěstky svých vlastních hospodářských dvorů v Krásném Březně a v Trmicích. Žitný líh pak byl základem pro výrobu různých nápojů s příměsí bylin, koření, plodů a dalších surovin. Kvality tzv. tabulových likérů se dosahovalo zráním, často i několikaletým, v dřevěných sudech. Historické propagační materiály firmy vyzdvihují čtyři hlavní produkty – Klášterní tajemství, Starou mysliveckou, Krásnobřezenskou obilnou kmínku (Ruskou kmínku) a Starou Eckelmannovu hořkou.
Nejproslulejšími značkami bylo Klášterní tajemství (Klostergeheimnis), zaregistrované roku 1898 a označované firmou za „nejlepší z českého umění destilace“, a zejména pak Stará myslivecká (Alter Jäger). V historických propagačních materiálech krásnobřezenská likérka uváděla, že jde o „specialitu“ vyráběnou od počátku existence firmy. Zřejmě tak vychází z receptů používaných v Bramschově, potažmo Dursthoffově likérce v Drážďanech. V Sasku je dodnes všeobecně známa značka Bramschova žitná. Krásnobřezenský nápoj se původně jmenoval Stará žitná (Alter Korn) a s myslivcem ho spojoval obrázek na etiketě a odkaz na fakt, že ho rádi konzumují právě myslivci (vedle sportovců a rolníků a „všech, kteří dávají přednost zdravenému, nesladkému doušku“). Byl prezentován jako „dietní nápoj prvního řádu, bez cizích přísad, výživný a osvěžující“ a dobová reklama zdůrazňovala, že má „Chuť a účinky jako u pravého koňaku“. Největší popularitu zažíval „myslivec“ v dobách socialismu, kdy při omezení dovozu zahraničních alkoholických nápojů reprezentoval společně s Becherovkou tzv. lepší pití. Lahev s myslivcem na etiketě vystupovala jako oblíbená rekvizita na plátnech kin po boku Rudolfa Hrušínského, Vlastimila Brodského, Zdeňka Svěráka, Boleslava Polívky, Pavla Landovského a mnohých dalších hvězd českého filmu. Nezastupitelnou roli sehrál i v undergroundové kultuře, kde dostal ironický název „alkohol s lidskou tváří“ odkazující na neúspěšný experiment československých komunistů ze šedesátých let „socialismus s lidskou tváří“. Název nápoje se v roce 2018 vrátil k původní variantě Stará žitná myslivecká a základem se opět stal žitný destilát.
MK
Zdroje:
Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezku I, Praha 2001.
Spiritus-, Presshefe- und Likörfabrik Schönpriesen. Tradition und Ruf - Heimatbeilage zum Aussiger Tagblatt, 26. 9. 1935, s. 16.
Bettina KLEMM, Wie Bramsche sein „e“ verlor. In: Sächsische Zeitung. 27. August 2011.
Celkový pohled na krásnobřezenskou likérku, Oblastní muzeum v Ústí nad Labem
Pohled na továrnu, Oblastní muzeum v Ústí nad Labem
Vyobrazení likérky v Krásném Březně, Oblastní muzeum v Ústí nad Labem
