Kyselka Břvany
Sopečnou činností formovaná krajina severozápadních Čech je zásobárnou množství léčivých pramenů, z nichž některé daly vzniknout proslulým lázeňským centrům. Podstatně méně známou lokalitou je obec Břvany na jihozápadním úpatí Českého středohoří, od roku 1692 v majetku rodu Schwarzenbergů (panství Postoloprty), který stál u počátků komerčního využívání zdejší kyselky.
Mineralizovaná voda v katastru Břvan byla od středověku užívána jako pitná, protože zdejší krajina je velmi suchá a bez větších vodních toků. Teprve díky úsilí majitele statku č. p. 4 Gustava Trautzla, který při hloubení studny v roce 1910 narazil na vydatný zdroj minerální vody, se břvanským pramenům dostalo větší pozornosti. Trautzl objevený pramen nazval svým jménem Trautzlquelle a po odborném zjištění jeho možných léčivých účinků ve Břvanech vypukla doslova vrtná horečka. V letech 1911-1913 tak v katastru obce vzniklo dvacet tři vrtů v majetku pěti podnikavců, k nimž se připojila také obec Břvany a schwarzenberská hospodářská správa v Postoloprtech. Vrty prováděné firmou Julius Thiele z Oseka ale nenaplnily očekávání, a proto si správa v roce 1916 pronajala pramen s názvem Regina. Byl vyvrtán na parcele č. 141 a sedlák Anton Stübner u něj zřídil malou stáčírnu. Po první světové válce Jan ze Schwarzenbergu zakoupil prameny sedláka Trinkse na pozemcích č. 90 a 91 a usiloval o koupi dalších Stübnerových pramenů na parcelách č. 81 a 82, což se podařilo až v roce 1923. Pro zastřešení podnikatelského záměru vznikla v roce 1919 firma Fürst zu Schwarzenberg´scher Sauerbrunn in Weberschan Reg. Bez. Karlsbad. Duší celého podniku byl manažer Jindřich Vorlíček s předchozími zkušenostmi z Bíliny, Luhačovic a Poděbrad, přijatý do služeb v roce 1917. Postupně podnik konsolidoval, pozemky oplotil a nechal je parkově upravit. Dal zřídit strojovnu a kotelnu se dvěma parními kotly (1920 a 1922), umývárnu (1918 a 1925) a později v roce 1936 přibyl mycí stroj Delta s kapacitou patnáct tisíc lahví za hodinu. Zatímco v roce 1920 firma prodala sto dvacet pět tisíc litrů minerálky, v roce 1928 poprvé prodej překonal hranici jednoho milionu litrů a s menšími výkyvy v letech 1938 a 1939 výrazně neklesal. Kolísala ale rentabilita podniku.
Během 20. let 20. století firma navrtala nebo koupí získala celkem pět pramenů, z nichž komerční význam měl pramen Johann na parcele č. 83, pramen Praga na parcele č. 81 (původně Regina) a Theresia na parcele č. 88. Pramen Johann byl v letech 1919-1924 distribuován pod značkou Schwarzenberg´sche Sauerlinge Fürst Johann Quelle, ale kvůli propojení s nedalekým vřídlem Praga byl opakovaně uzavírán. Pramen Praga byl původně navrtán A. Stübnerem v roce 1911 a již v roce 1913 byl uznán za léčivou minerální vodu. Firma ji nejprve dávala do obchodní sítě pod značkou Stübnerova Brzvanská kyselka – zřídlo Regina, později v roce 1921 předala výhradní prodej legionářskému podniku Centrokomise, a. s., a ten změnil název produktu na Säuerling Praga/Kyselka Praga. V roce 1924 schwarzenberská firma ukončila smlouvu s Centrokomisí a začala kyselku prodávat pod ochrannou známkou Nová brzvanská kyselka Praga. Díky obsahu uhličitanů, přírodního kysličníku uhličitého a stopového množství lithia byla minerálka doporučována pro léčbu jaterních a žlučníkových chorob. V roce 1926 nahradil J. Vorlíčka ve vedení podniku Vilém Bürgl, který dohlížel na 5-7 kancelářských a 34-47 manuálních pracovníků. Areál se postupně rozrůstal, kromě vlastních hospodářských staveb č. p. 4, 39, 40, 113 a 114 k němu náležel také obchodní sklad na nádraží, hostinec č. p. 39, byt zřídelního mistra č. p. 40 a budova č. p. 114. Po dořešení vleklého sporu s obchodníkem K. Weinertem v roce 1937 přibyla ještě č. p. 42 a 129 patřící dříve k Weinertovu prameni Bohemia. Minerálka Praga byla distribuována ze skladů při schwarzenberských pivovarech v Českém Krumlově, Třeboni, Lovosicích, Protivíně, Vimperku, Hluboké nad Vltavou, Českých Budějovicích a v Brně. Navzdory opakovaným pokusům o export kyselka trvale nepronikla na zahraniční trhy.
V roce 1932 bylo nutné zařízení vrtu rekonstruovat, a během této akce byla do prodeje dávána minerálka z pramenů Johann a Theresia. Po úpravě byla voda svedena měděnou rourou do měděné mísy kryté sklem, z níž se pomocí tří kohoutů plnila do lahví. V roce 1938 se Břvany staly součástí Německé říše a o dva roky později byla na schwarzenberský majetek uvalena nucená správa. Voda byla nadále distribuována přednostně pro potřeby německé armády pod názvem Hilda. V roce 1945 byla zavedena národní správa a firma pokračovala v činnosti pod názvem Schwarzenberská minerální zřídla v Břvanech, a to až do znárodnění v roce 1948.
V letech 1966-1969 byla postavena nová stáčírna a bylo provedeno šest průzkumných vrtů do hloubky čtyřiceti metrů, z nichž dva následně sloužily pro produkci minerálky. Privatizace v roce 1992 pod hlavičkou firmy Kyselka PRAGA Břvany, a. s. nepřinesla velké změny a až do uzavření provozu v roce 2005 pokračovala produkce minerálky pod názvem Praga. Dnes je areál mimo provoz a minerálka zůstává dostupná pro ochutnání veřejnosti v altánku před vjezdem do areálu.
JaM
Zdroje:
Historie a současnost podnikání na Lounsku, Žatecku a Podbořansku, Žehušice 2003.
Martin JANOŠKA, Minerální prameny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Praha 2011.
Kolektiv autorů, Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku I, Praha 2001.
Anna SMOLKOVÁ, Schwarzenberská správa minerálních zřídel v Břvanech u Louny v letech 1911–1949. Porta Bohemica 3, 2005, s. 299–312.
SOA Třeboň – AF 658 Schwarzenberská správa minerálních zřídel Břvany (1867) 1914-1948 (1953).
Vstupní brána schwarzenberské stáčírny s částí provozu, kolem roku 1920, Archiv JaM
