Lehký průmysl

Přádelna česané příze Vöslau, pobočka Litoměřice

Přádelnictví mělo na Litoměřicku dlouholetou tradici, již 6. března 1768 byla v Litoměřicích zřízena přádelní škola. Zhruba o dvě stě padesát let později, v roce 1906, byla v nedalekých Křešicích založena přádelna česané příze, jež byla vybudována jako filiálka rakouské akciové společnosti Kammgarnfabrik Vöslau se sídlem v Bad Vöslau, která byla tehdy ovládána proslavenými bankovními domy Rotschildů a Gutmannů. Křešická přádelna byla v této době jedním z nejvýznamnějších podniků svého druhu ve střední Evropě a zaměstnávala až na pět set lidí.

Vlastní přádelnu tvořil od doby jejího vzniku přízemní šedový sál o půdorysných rozměrech přibližně 180x100 metrů a poháněla ji elektrárna ve dvojici samostatně stojících hal na parcele č. 118. Původně zde byly také instalovány dva kotle Babcock-Wilcox, parní stroj 2 000 HP a generátor 1 550 kW. Hlavním materiálem, který se zde zpracovával, byla ovčí vlna dovážená především z Austrálie. Jak již bylo zmíněno, továrna v dobách svého vzniku zaměstnávala na pět set zaměstnanců, pro něž byla současně s továrnou postavena i kolonie, jejímž jádrem se staly čtyřdomky č. p. 101-104 a domy č. p. 108 a 120, dále pak vznikla i administrativní budova č. p. 97 a ředitelská vila č. p. 99.

V roce 1922 byla firma převzata akciovou společností Textilana se sídlem v Liberci. Mezi roky 1939-1945 se ještě načas vrátila do majetků původní společnosti, ale v roce 1946 byl podnik zestátněn a začleněn mezi Přádelny vlny, národní podnik Děčín. Po dalších majetkových přesunech se továrna stala součástí firmy n. p. Vlnap Nejdek. V roce 1958 došlo k velmi rozsáhlé reorganizaci, která se dotkla celého československého průmyslu, a v křešické přádelně byl díky tomu vyměněn zastaralý strojový park za nový a byla zlepšena také technologie výroby. Přistoupilo se k její chemizaci a už zde nehrála prim ovčí vlna, nýbrž nové, moderní syntetické materiály, které zde tvořily přes 60 % z celého objemu zpracovávaných surovin. Vyráběl se zde především tesil či polyakrylonitril, tedy materiály, které byly používány pro pánské šaty, a dále pak syntetické plyše, které byly hojně využívány v domácnostech. Výrobky se v této době začaly také vyvážet za hranice.

Roku 1941 v továrně vyhořela východní část sálu a obnovena byla až v roce 1995 při celkové rekonstrukci přádelny investicí koncernu Schoeller, který zde vyrábí až do dnešní doby. Rekonstrukční práce, které tento koncern investoval, zde započaly v roce 1994. Strojový park byl už v této době opět zastaralý, stroje tedy musely být nahrazeny modernějšími a dostavěna byla také velká část továrny, která, jak již bylo zmíněno, v roce 1941 vyhořela. Postavena pak byla další výrobní hala a z přádelny se tak rázem stal jeden z nejmodernějších závodů ve střední Evropě. V roce 2002 však přišly ničivé povodně, které celý závod vytopily, avšak výrazně ho neponičily, a proto se zde po roční rekonstrukci mohla výroba rozvinout naplno.

Schoeller Křešice s.r.o. působí v rámci skupiny Schoeller jako hlavní výrobní jednotka a z celkového počtu tří set deseti zaměstnanců jich v Křešicích pracuje 90 %. Firma se v současnosti zabývá výrobou vlněné a směsové průmyslové příze, jež jsou díky svým funkčním vlastnostem využívány v konečné fázi na výrobu pracovních oděvů, potahů do aut, letadel či vlaků, na outdoorové oblečení apod.

JiM

Zdroje:

Oldřich DOSKOČIL, Historie a současnost podnikání na Litoměřicku, Roudnicku a Lovosicku, Žehušice 2009.

Vladislava VALCHÁŘOVÁ – Lukáš BERAN – Jan ZIKMUND, Industriální topografie – Ústecký kraj, Praha 2011.

Mojmír STRACHOTA, Přádelna v Křešicích, Kulturní měsíčník Roudnicka 14, 1978, č. 9.

Pohled na celý výrobní závod v Křešicích, 1. polovina 20. století, Podnikový archiv Schoeller Křešice s.r.o.

Pohlednice s významnými místy obce Křešice (vyobrazena i přádelna česané příze), počátek 20. století, Archiv JiM