Lehký průmysl

Továrna na kameninu a porcelán G. Bihl 

Oblast Ledvic, Břežánek a Břešťan poskytovala optimální surovinovou základnu pro keramický průmysl, který se zde rozvíjel od druhé poloviny 19. století. V poslední čtvrtině století zde vznikají porcelánky Gaebler und Gröschl a továrna teplického fotografa Carla Pietznera, obě ale neměly delšího trvání. Dlouhodobě úspěšným se ukázal až podnik Roberta Hankeho. Ten společně se svým bratrem Franzem na počátku 80. let 19. století vykoupil v okolí dolu Austria pozemky za účelem výstavby továrny. V roce 1882 pak založil firmu na výrobu kameniny a porcelánu, která později působila pod názvem „Chamotte- und Thonwaarenfabrik des Hanke Robert“. V té době ve firmě jako společník firmy Josef Strnad & Co. působil báňský podnikatel a odborník Gustav Bihl (1847–1917), známý také jako ředitel Mostecké uhelné společnosti. V roce 1897 Bihl továrnu převzal plně do vlastnictví, jeho společníky byl syn Gustav Bihl jun., Richard Faber a Heinrich Schiffner, jako ředitel ve firmě dočasně setrval Robert Hanke. Podnik užíval až do roku 1906 název „Robert Hanke Nachfolger, Porzellan und Fayence Fabrik“. Roku 1905 byla firma transformována na akciovou společnost. V roce 1906 pak byla ustavena jako akciová společnost firma „Gustav Bihl a spol. (dříve Robert Hanke nástupci), spol. s. r. o. v Ledvicích“. Základní kapitál činil 861 000 K. V továrně bylo v té době zaměstnáno 700 dělníků. Společníky byli: Gustav Bihl, Gustav Bihl jun., Julius Reif, Anton Zebisch a MUDr. Weber. 

Továrna produkovala především drobné dekorativní předměty, vázy, majoliku a kameninové zboží.  Specializací byl luxusní porcelán s irisujícími glazurami, který byl oceněn stříbrnou medailí na německé zemské výstavě v Liberci v roce 1906. Za vedení Gustava Bihla byla rozšířena produkce majoliky a rychle narůstala výroba keramických korpusů stolních lamp, závod se specializoval také na velkovýrobu porcelánových izolátorů. Před Velkou válkou firma vlastnila vzorkové prodejny a obchodní zastoupení ve Vídni, Berlíně, Curychu, Miláně, Paříži, Bruselu, Amsterdamu, Londýně, Petrohradu nebo Moskvě. V roce 1911 byla zahájena přestavba továrny spojená s modernizací a rozšířením provozu. Nejprve byla vystavěna nová pec a roku 1914 nová generátorová stanice. Po smrti Gustava Bihla v roce 1917 její vedení převzal syn Gustav Bihl, mezi společníky vstupuje vdova Josefina Bihl. Ve stejném roce byla továrna poškozena rozsáhlým požárem, který pomáhalo zmáhat vojsko z chudeřických kasáren.   

V letech 1926–1927 byla provedena modernizace spojená s výstavbou slévárny a mufflové pece, zastřešením továrního nádvoří železobetonovými stropy byly vytvořeny nové skladovací prostory. Sortiment byl početně rozšířen o nejrůznější druhy nádobí, dále pokračovala výroba izolátorů i dekorativních předmětů. V roce 1930 továrna zaměstnávala 900 dělníků. V roce 1935 továrně patřily dvě srostlice výrobních objektů, čerpací stanice s vodní nádrží, sklady, stáje a čtyři obytné domy pro zaměstnance. 

V prosinci 1936 se uskutečnila ustavující valná hromada akciové společnosti s názvem Továrna na porcelán a kameninu G. Bihl a spol. a. s. Ledvice u Duchcova, která byla v lednu 1937 protokolována. Akciový kapitál činil 861 000 Kč. Předsedou představenstva byl Ing. Alexandr Bihl (vnuk G. Bihla st.) jeho hlavním společníkem pak Ing. Anton Zebisch ml. V roce 1938 byla realizována částečná stavební obnova továrny, výrazně se snížil počet zaměstnanců na 438 osob, z toho 171 mužů a 267 žen. Další výroba byla patrně orientována pouze na technický porcelán. V roce 1945 byla továrna zestátněna, v roce 1946 pak byla součástí podniku n. p. Spojené továrny na technický porcelán Karlovy Vary. V poválečné době závod produkoval pouze technický porcelán v podobě izolátorů vyráběných patrně do padesátých let. Možnost dalšího rozvoje závodu byla vyloučena vzhledem k plánovanému postupu těžby uhlí a demolici části Ledvic, o které bylo rozhodnuto v roce 1966. 

JiB

Zdroje:

SOkA Most, fond Továrna na porcelán a kameninu, G. Bihl a spol., a. s., Ledvice.

Továrna na porcelán, kameninu a majoliku v Ledvicích u Duchova, in: Mezinárodní obchod a průmysl. Orgán pražských vzorkových veletrhů 5, 1924, č. 2, s. 12.

Milan KONEČNÝ, Česká keramika. Rukověť keramického průmyslu v Čechách 1748–1948, Praha 2003.

Detail značky, 30. léta 20. století, Oblastní muzeum v Ústí nad Labem

Dvojice dětských figurek, 30. léta 20. století, Oblastní muzeum v Ústí nad Labem(1)

Dvojice dětských figurek, 30. léta 20. století, Oblastní muzeum v Ústí nad Labem

Kohoutek, 30. léta 20. století, Oblastní muzeum v Ústí nad Labem

Továrna na kameninu a porcelán G. Bihl, 1. polovina 20. století, Muzeum města Duchcova