Lehký průmysl

Cukrovar Libochovice

„V roku 1867, když české cukrovarnictví zkvétati počalo, zřídila vysokorodá paní Teresie hraběnka z Herbersteinů též v Libochovicích nákladem toliko 250 000 zl. továrnu na cukr, která téhož roku a sice dne 26. listopadu, prvou kampaň počala.“ 

Hraběcí herbersteinský cukrovar Libochovice Therese grafin Herberstein (Gräfl. Herbersteinsche Zuckerfabrik Libochowitz) byl založen roku 1867 a zaprotokolován v obchodním rejstříku 5. října 1868. Předmětem podnikání byla výroba surového cukru a prokuristou byl ustanoven H. Pfaff (od roku 1876 spolu s ním prokuristou i Albert Stieber von Sterzenfeld). Stavebně i kapacitně se jednalo o malý provoz se zpracováním 500 q řepy denně. Strojní vybavení se skládalo z difuse, čtyř parních kotlů a parního stroje o výkonu 75 HP. Nejprve se zde vyráběl konzumní cukr (tzv. šťávní melis). V roce 1877 se produkce surového cukru výrazně zvýšila, roku 1881 byla zavedena osmosa a o pět let později byl cukrovar zrekonstruován na zpracování 3 000 q řepy denně. V roce 1891 dosáhl cukrovar výroby 3 000 tun ročně. Vybavení továrny v té době sestávalo ze sedmi parních kotlů a devíti parních strojů, které dodala Akciová společnost strojírny, dříve Breifeld, Daněk a spol. 

V březnu 1919 se cukrovar s vkladem 5 000 Kč stal členem Společnosti pro pěstování řepného semene. S vkladem 20 000 Kč poté také členem Společenstva cukrovarů v Lovosicích a okolí a později i členem Mostecké agencie společenstva československých cukrovarů a Ústředního spolku československého průmyslu cukrovarnického. Inspektorát hraběcích herbersteinských cukrovarů se nacházel v Hospozíně. Cukrovar byl řízen Ústředním ředitelstvím herbersteinských velkostatků sídlícím v Libochovicích a generálním plnomocníkem tohoto ředitelství byl hrabě Karel Jiří Belcredi (1893-1971).

V roce 1934 činila celková cena strojního a přístrojového vybavení cukrovaru 6 487 671 Kč. V roce 1937 pracovalo v cukrovaru mimo řepnou kampaň sedm úředníků, čtrnáct zřízenců a dvacet dělníků. V kampani se poté počet úředníků zvýšil na dvanáct, počet dělníků dokonce na tři sta třicet čtyři a za surový cukr cukrovar utržil 3 640 000 Kč.

Jak bylo uvedeno výše, v roce 1939 byla na cukrovar, stejně jako na celý velkostatek, uvalena nucená říšská správa. Nuceným likvidačním správcem byl opatřením komisařského vedoucího pozemkového úřadu ministerstva zemědělství ustanoven nejprve Dr. Ing. Karel Fiedler a od roku 1941 jej nahradil Hans Henning von Hartrott. Zaměstnanci byli v této době nuceni odevzdávat dávky pro německý Červený kříž. V roce 1946 byl cukrovar znárodněn.

Roku 1948 bylo v cukrovaru postaveno zařízení na vykládku řepy pomocí vodního proudu, tzv. Elfa. V roce 1957 bylo zrušeno podnikové ředitelství v Libochovicích a závod byl začleněn do národního podniku Ústecké cukrovary, Louny. O rok později byla provedena celková rekonstrukce a modernizace výroby a poslední řepná kampaň v cukrovaru začala 1. října 1976. V roce 1978 vznikl z cukrovaru Libochovice Mechanizační závod, výroba technologických zařízení pro cukrovarský průmysl, jako součást koncernového podniku Severočeské cukrovary Žatec. Staré budovy cukrovaru byly zbořeny v roce 1985.

IČ

Zdroje:

SOA Litoměřice – AF Herbersteinský cukrovar Libochovice, NAD 162.

SOA Litoměřice – AF Krajský soud Litoměřice, NAD 711.

Vladislava VALCHÁŘOVÁ – Lukáš BERAN – Jan ZIKMUND, Industriální topografie – Ústecký kraj, Praha 2011.

Město Libochovice, Dostupné z (citováno 2019-12-3).

Zámek Libochovice, Dostupné z (citováno 2019-12-3).

Cukrovar Libochovice, 1914, (Miroslav MORAVEC, Libochovice, Házmburk a okolí na starých pohlednicích, Hostivice 2003.)

Cukrovar libochovice ochranná známka, (SOA Litoměřice, Herbersteinský cukrovar Libochovice, NAD 612)

Sklad cukrové řepy Libochovice, kolem roku 1960, Oblastní muzeum v Ústí nad Labem