Továrna na knoflíky Butonia – Bratří Langweilové Roudnice nad Labem
Domácí výrobu knoflíků započal v Městci Králové Daniel Eduard Langweil (1855-1929) se svojí manželkou Marií, rozenou Fantlovou, v roce 1912. Do Městce Králové přišel z Budyně nad Ohří. Výroba se postupně rozrůstala a od roku 1920 byla firma vedena jako veřejná obchodní společnost. V průběhu dalších let přestala kapacita továrny v Městci Králové dostačovat a bylo nutno hledat jiné místo pro podnik. V roce 1927 koupili bratři Otto (1891-1942) a Jindřich (1897-1944) Langweilové (synové Daniela) bývalou továrnu na obuv v Roudnici nad Labem a přestěhovali sem celou výrobu knoflíků.
Firma Bratří Langweilové, továrna na knoflíky v Roudnici nad Labem, byla zapsána do podnikového rejstříku 15. září 1927. Výrobní sortiment tvořily knoflíky, dámské přezky, šatové ozdoby a spony z umělé rohoviny v menší míře z umělé perleti (tzv. mascaru). Umělá rohovina se dovážela z Anglie, Rakouska, Německa, Estonska a z tuzemských zdrojů od firmy Argo v Prostějově. Knoflíky se vyráběly lisované nebo soustružené, leštěné a zdobené. Na objednávku továrna vyráběla i různé odznaky, vlajky a hvězdy. Prodej výrobků byl prováděn téměř výhradně ve velkém na objednávku, a to převážně do ciziny. V roce 1930 byl do podniku přijat jako společník Robert Eisler a od té doby firma nesla název Bratří Langweilové a Robert Eisler, továrna na knoflíky Roudnice nad Labem. Otto Langweil a Robert Eisler řídili továrnu a obchod, Jindřich Langweil zabezpečoval chod provozů. V této době měla továrna sto zaměstnanců a vyvážela převážně do Anglie, Belgie, Španělska a Jugoslávie. V roce 1932 se opět změnil název firmy, bylo užíváno názvu Továrna na knoflíky Butonia – Bratří Langweilové a Robert Eisler Roudnice nad Labem.
Neblahý osud potkal majitele továrny v době okupace Československa za druhé světové války, jelikož byli židovské národnosti a stihla je nacistická perzekuce. Otto Langweil byl i s rodinou (manželkou Hanou a dvěma nezletilými dětmi) zavražděn v polské Izbici. Jindřich Langweil zachránil alespoň svou nežidovskou ženu a své dva syny, tím že se s manželkou nechal rozvést, ale v roce 1942 byl sám transportován do Terezína, kde se uplatnil jako truhlář (byl vyučený soustružník). Nakonec byl však transportován do Osvětimi, kde 29. září 1944 zahynul v plynové komoře.
K arizaci firmy došlo 21. května 1940. Novými majiteli se stali Karel Marcuzzi, společník továrny na knoflíky ve Velkém Šenově, jeho manželka Marie Marcuzzi a Marie Gertruda Klaus, soukromnice z Rumburku. Název společnosti se změnil na Továrna na knoflíky Butonia Marcuzzi a Klaus Roudnice nad Labem. V roce 1940 měla firma třicet obchodních zástupců, z toho tři v tuzemsku a sedmadvacet v cizině, a vyvážela své výrobky do států na všech kontinentech. K výrobě knoflíků se jako přírodní surovina užívalo hlavně bukové, javorové, jasanové, jilmové, březové, modřínové, třešňové a hrušňové dřevo. 13. září 1941 byla do závodu zavedena vnucená správa a vedením továrny byl pověřen Dr. Ing. Gustav Sieber. Butonie byla po celou dobu okupace vedena jako podřízený závod firmy Továrna na knoflíky Wünsche a Marcuzzi ve Velkém Šenově. Vyráběly se zdeknoflíky, oděvní uzávěry a galanterní zboží všeho druhu. V roce 1941 firma zaměstnávala celkem sto devadesát tři zaměstnanců – sto dvacet osm žen, pětačtyřicet mužů a dvacet domácích dělníků. V roce 1945 počet klesl na sto padesát pět zaměstnanců.
Výnosem ONV v Roudnici nad Labem z 12. června 1945 byl podle dekretu presidenta republiky ustaven do podniku národní správce Alois Kleveta, účetní podniku. V roce 1946 byla národní správa zrušena a majetek firmy byl vrácen zákonným zástupcům původních majitelů. 1. července 1946 se ujal vedení firmy Vladimír Langweil (1922-1993), syn zemřelého Jindřicha Langweila, kterého ostatní dědicové pověřili vedením.
Po válce byly knoflíky vyráběny z galalitu, protože o dřevěné knoflíky nebyl zájem. V roce 1948 zaměstnávala továrna sto třicet šest dělníků, patnáct úředníků a devatenáct domácích dělnic. O rozsahu výroby z té doby však není nic známo.
Výměrem Okresního národního výboru v Roudnici nad Labem byla v březnu 1948 do závodu opětovně zavedena národní správa. Národním správcem byly ustanoveny Závody kovodělné a strojírenské, národní podnik, závod Koh-i-Noor v Praze XIII., zastoupené zmocněncem pro výkon národní správy Františkem Šeinerem, úředníkem Agrostroje v Roudnici nad Labem. Následně byla Butonia v listopadu 1948 znárodněna a její majetková podstata odevzdána do národního podniku Koh-i-Noor – Spojené kovoprůmyslové závody Praha jako pobočný závod. Později byla Butonia přechodně pod Okresním podnikem Litoměřice a poté pod Kovovýrobou Litoměřice. Od roku 1963 patřila jako závod 03 do národního podniku Knoflíkářský průmysl Žirovnice – VHJ Oděvní průmysl Prostějov.
IČ
Zdroje:
SOkA Most – AF NAD 997 Továrna na knoflíky Butonia, bratří Langweilové a Robert Eisler, Roudnice nad Labem.
Holocaust, Dostupné z <https://www.holocaust.cz> (citováno 2019-9-18).
Nový název továrny na knoflíky Butonia, 1940, SOkA Most
Továrna na knoflíky Butonia - bratří Langweilové a Robert Eisler Roudnice nad Labem, 30. léta 20. století, SOkA Most
