Lehký průmysl

Továrny na kůže Plunder a Pollak, Litoměřice 

Zakladatelem této firmy byl Ignác Plunder, který se koželužskému řemeslu vyučil v Litoměřicích. Brzy se stal mistrem, v roce 1817 dokonce cechovním starším a v roce 1823 zakoupil v Litoměřicích – Želeticích koželužskou dílnu, která se stala základem pozdějšího velkého koželužského závodu. Ignácův syn František se ujal živnosti po smrti svého otce a spolu s Alfrédem Pollakem založil 1. července 1879 obchodní společnost Plunder a Pollak. V roce 1895 díky koupi pozemků rozšířili stávající továrnu a jelikož se jednalo o rozsáhlou a nákladnou stavbu, zúčastnilo se na ní několik tichých společníků.

V roce 1902 byl objekt koželužny rozšířen o další provoz, přičemž financování zajišťovala skupina nových společníků v čele s Rudolfem a Emilem Pollakovými, kteří sem přenesli výrobu ze zrušených dílen v Roudnici nad Labem a Hrobců. Po smrti Alfréda Pollaka (1911) se počátkem roku 1913 změnila komanditní společnost na společnost akciovou a její sídlo bylo přeneseno do Vídně. Název společnosti se změnil na Lederwerke Plunder & Pollak, Akt. – Ges. in Wien (Továrny na kůže Plunder a Pollak, akc. spol. ve Vídni). V roce 1917 měla továrna v Litoměřicích sto šedesát zaměstnanců, vyráběla podrážky, chromovanou kůži, hnací řemeny, patentovaný chromovaný hnací řemen Rhenania a další výrobky z kůže. Zboží bylo vyváženo mimo jiné do Německa, Dánska, Francie, Itálie, Švédska, Norska, Anglie, na Balkán, do Jižní Ameriky, Malé Asie, Austrálie nebo do Číny.

Po vzniku Československa bylo sídlo firmy přeneseno zpět do Litoměřic a v roce 1924 byla firma protokolována v obchodním rejstříku pod názvem Plunder a Pollak, akciová společnost, Litoměřice. Na konci 20. let 20. století bylo v továrně zaměstnáno až tři sta lidí, základní kapitál firmy činil 6 000 000 Kč rozdělených do 30 000 akcií a ředitelem závodu v té době byl I. Canetti a prezidentem správní rady Hugo Schwarz.

Jelikož byli majitelé firmy Plunder a Pollak židovského původu, byli nuceni v roce 1938 uprchnout do ciziny. Firma byla arizována a na základě kupní smlouvy ze dne 16. prosince 1939 prodána společnosti Wimmer a Schein, jež továrnu vlastnila až do května 1945.

Národní správa byla do firmy ustanovena 19. června 1945 a národními správci se stali Ing. Viktor Popov a Jaroslav Lhotský. V září 1945 bylo v továrně zaměstnáno sto dva mužů a padesát žen (z toho sto dvacet čtyři Čechů a osmadvacet Němců). 21. prosince 1946 byla továrna výměrem Okresního národního výboru Litoměřice konfiskována. Ke znárodnění došlo 1. ledna 1948 a znárodněný majetek byl začleněn do národního podniku Baťa, Svit Gottwladov. V roce 1949 byl závod včleněn do nově utvořeného národního podniku TAN Litoměřice. (Mimo jiné sem patřily závody Žalhostice, Budyně nad Ohří, Zlonice, Kamenický Šenov, Varnsdorf, Krásná Lípa, Štětí, Abertamy, Třebíč nebo Mimoň. Později byla většina těchto menších podniků zlikvidována). V roce 1951 byl národní podnik TAN Litoměřice reorganizován a rozpuštěn. Od tohoto roku nesla koželužna název Závody Antonína Zápotockého a vedení podniku se přestěhovalo do Jaroměře.

IČ

Zdroje:

SOkA Most – AF Plunder a Pollak, a. s., továrna na kůže, Litoměřice, NAD 941.

SOA Litoměřice – AF Krajský soud Litoměřice, NAD 711.

Jahrbuch der Österreichischen Industrie 1917, Wien 1917.

Akcie firmy Plunder a Pollak, 1916, SOkA Most

Hlavičkový papír firmy TAN, národní podnik Litoměřice (dříve Plunder a Pollak), 1950, SOkA Most

Hlavičkový papír továrny na kůže Plunder a Pollak, 1950, SOkA Most