Lesk a bída vinařství litoměřického
Ani měšťanský vinařský gigant, kterým Litoměřice bezesporu byly, nedokázal čelit společenským a hospodářským změnám doby. První rána pro městské vinařství přišla s důsledky třicetileté války, kdy se těžiště začalo pomalu překlánět do venkovského a vrchnostenského prostoru. V polovině 18. století pak přišel obecný úpadek a ztráta zájmu o provozování vinohradů. Nízká rentabilita a dlouhodobě špatná údržba vinic vedly k úbytku viničních ploch a smrsknutí jejich rozsahu na pouhé ostrůvky. Jedním z takových příkladů nevhodného obhospodařování byla snaha o zvýšení zisku tím, že se přímo do vinic vysazovaly ovocné stromky, které následně révu zastínily. Postupný pomalý trend částečně ustupujících vinic okolo Litoměřic byl patrný i na mapových pramenech z 18. a 19. století. V polovině 19. století se tři hlavní viniční ostrovy soustředily na třech místech. První pás vinic se táhnul od města až na vrch Radobýl, za jehož vrcholkem začínaly žalhostické grunty a velkostatek Velké Žernoseky. Tato část byla v roce 1853 zřejmě nemalým způsobem zasažena sesuvem půdy, který zničil čtrnáct vinic. Druhý ostrov se nacházel na svazích Mostné hory, třetí pak okolo vyvýšeniny Na Šancích, která se vypínala na východním okraji města. Vedle nich se samozřejmě v krajině vyskytovaly i dílčí viniční plochy a za zmínku stojí jistě také pás vinic, který se táhl přímo okolo města a podél koryta řeky Labe. Do dnešní doby se z těchto ploch dochovala pouze malá část, z větších viničních celků stojí za zmínku pás, který se obtáčí podél jižních svahů Radobýlu.
Úpadek litoměřického městského vinařství lze sledovat i optikou dobové tržní nabídky a poptávky. V průběhu 19. a první poloviny 20. století přestalo být kdysi široce známé a žádané víno z Litoměřic vyhledáváno. Ne snad, že by se zde přestalo zpracovávat a prodávat, pouze se změnila obchodní značka na víno žernosecké, pod jehož názvem se zaštiťovaly i oblasti okolo Litoměřic, Lovosic a Ústí nad Labem. Tento vývoj mohl zřejmě souviset i s charakterem městského vinařství, které nedisponoval kapitálem a možnostmi velkých vrchnostenských provozů. Prameny nenasvědčovaly, že by se v Litoměřicích vyvinul větší vinařský podnik, který by město mohl výrazně reprezentovat. Naopak se viniční plochy rozdrobily na mnoho malovinařů, kteří zásobovali především lokální poptávku, na což poukazoval i fakt, že místní vinaři se v druhé polovině 19. století jen omezeně účastnili celozemských vinařských výstav. Například na první rakouské vinařské výstavě v Mariboru v roce 1876 byly Litoměřice zastoupeny Karlem Kosteckým a Karlem Votrubou. Zvláště v případě druhého jmenovaného lze předpokládat delší rodinnou tradici, jelikož J. Wotruba představil své víno již na hospodářské a lesnické výstavě ve Vídni v roce 1857 a zmínky o vinařství Wotruba z Litoměřic sahají až k roku 1830. Dle dobového inzerátu se vinařství Karla Votruby nazývalo Radobilské a v roce 1876 nabízelo bílá i červená vína z vlastních vinic. V 80. letech 19. století se také Karel Votruba aktivně podílel na založení vinařské školy (viz níže).
Nabídka vín a ceník vinařství „Radobilské“
1. Ryzlink
z vybraných hroznů
celá láhev
1,50 zl.
2. Tramínské
z vybraných hroznů
půl láhve
0,80 zl.
3. Burgundské
1872 červené
celá láhev
1 zl.
4. Ryzlink
–
půl láhve
0,60 zl.
5. Burgundské
(Chablis) 1872
celá láhev
0,70 zl.
Neutěšený stav litoměřického vinařství a postupnou ztrátu bývalého věhlasu si uvědomovali i dobový pozorovatelé, což na přelomu 19. a 20. století vyústilo ve snahu o nápravu aktuálních poměrů. Roku 1885 došlo k založení litoměřické vinařské školy (později Rolnická, ovocnářsko-vinařská škola Litoměřice) a školní vinice, která měla za cíl popularizaci a pozvednutí vědecké úrovně nových vinařů. Dalším symbolickým krokem bylo zřízení prodejny v radničním sklepě, kde bylo upřednostňováno domácí víno. Ve 20. letech 20. století pak Zemský vinařský spolek český a Ústřední svaz vinařů československých navrhl ministerstvu zemědělství, aby se vedle mělnické a roudnické oblasti explicitně oddělila a definovala i oblast žernosecká a litoměřická. Posledně jmenovaná měla vyjma samotných Litoměřic ve výsledku zahrnovat i Encovany, Keblice, Křešice, Siřejovice, Třeboutice, Trnovany a Zahořany. Celková plocha vinic obnášela zhruba 50 ha, z toho 35 ha přináleželo přímo k Litoměřicím (společně s Křešicemi a Třebouticemi). Těmito kroky mělo dojít k pozvednutí litoměřického vína nejen ekonomicky, ale i společensky.
Vývoj po roce 1945 přinesl stejně jako ve zbytku Čech odsun německého obyvatelstva. Prameny však nenaznačovaly, že by došlo k odlivu německých vinařů a mezi nuceně odchodivšími byli pouze provozovatelé vináren. Roku 1961 vznikl v Litoměřicích státní statek, který převzal 5 ha vinic v katastru Žalhostic a do roku 1967 obhospodařoval celkem 30 ha (z toho v daném roce bylo 12 ha plodných). Sídlem státního statku se stal bývalý dominikánský klášter v dnešní ulici Velká Dominikánská a v roce 1992 jeho pozici do jisté míry přebrala společnost Agrofrukt Kamýk, která i nadále využívá litoměřické klášterní sklepy.
JK
Zdroje:
V. CÍFKA – H. BREJCHOVÁ – A. NĚNIČKA – A. HROUDA, Koncepční řešení vinařství v Severočeském kraji, Ústí nad Labem 1967.
Petr DOLEŽAL, Lexikon českého vinařství: Historie a současnost pěstování vína v českých zemích, Nový Bydžov 1999.
Edmund DONEK – Bedřich PŠTROSS – František Rudolf ČEBIŠ, O litoměřickém víně, Praha 1932.
Ferdinand F. HILLER, O českém vinařská: Krátký popis dotýčných poměrů za příčinou první rakouské výstavy vinařské v Mariboru, Praha 1876.
Jan SMETANA – Oldřich KOTYZA – Jindřich TOMAS a kol., Dějiny města Litoměřic, Litoměřice 1997.
Josef ŠIMÁČEK a kol., Vinařství v království českém: Původní spis kollekce českých vín zaslaných na 3. rakouskou výstavu vín uspořádanou r. 1886 v Bolzanu, Praha 1886.
Josef ŠIMÁČEK a kol., Vinařství v království českém: Spis sepsaný za příležitosti pořádání kollektivní výstavy vinařství v Čechách pro všeobecnou zemskou výstavu r. 1891 v Praze (na oslavu jubilea první průmyslové výstavy v Praze r. 1791), Praha 1891.
Karl PICKERT, 50 Jahre Ackerbau-, Obst- und Weinbauschule Wirtschaftsberatungsstelle in Leitmeritz 1885-1935, Litoměřice 1935.
Metoděj ZEMEK a kol., Vinohradnictví, Brno 1973.
SOA Litoměřice – Fond Okresní úřad Litoměřice I. (1850-1938).
SOA Litoměřice – Fond Městský (Místní) národní výbor Litoměřice (1945-1990).
SOA Litoměřice – Fond Rolnická, ovocnářsko-vinařská škola Litoměřice (1885-1945).
Ústřední archiv zeměměřictví a katastru Praha, Císařské povinné otisky 1 : 2 880 (1824–1843, 1851–1871) – Čechy.
Budova Rolnické, ovocnářsko-vinařské školy, 1. polovina 20. století, SOA Litoměřice
Školní lisovna ovoce, 1. polovina 20. století, SOA Litoměřice
Školní vinice, 1. polovina 20. století, SOA Litoměřice
