Litvínovský pivovar
Zakladateli hornolitvínovského pivovaru byli patrně vladykové z Jónu, kteří drželi místní statek do roku 1505 a pak znovu asi od roku 1539. První přímou zmínku o vaření piva však nalezneme až v roce 1589, kdy Jáchym z Jónu prodal Horní Litvínov se vším příslušenstvím Janu Václavovi z Lobkovic. V tomto období byl pivovar pouze malým řemeslným podnikem, vždyť Horní Litvínov byl do počátku 18. století malá vesnička asi o dvaceti staveních. Počet obyvatelstva od té doby rychle stoupal a rozsah výroby se musel jistě přizpůsobovat zvýšeným potřebám. V dobách průmyslového rozmachu by se dal panský pivovar stále označit spíše jako malý. Jeho výroba se pohybovala kolem 5 000 hl ročně a je pravděpodobné, že v tom samém období – tedy v 60. letech 19. století – došlo k zprůmyslnění objektu. Budova staré sladovny zmizela a na místě staré budovy pivovaru byly vystavěny dva vícepatrové objekty a patrně také stojatý hvozd – jeden ze symbolů průmyslového pivovaru. Pivovar byl minimálně od počátku 19. století pronajímán a jeho prvním známým nájemcem byl H. Hain (1818).
Výroba i přes rekonstrukce neodpovídala dobovým standardům a závod roku 1884 ukončil svůj provoz. Stará budova pak byla stržena a na jejím místě byla v roce 1888 postavena nová, vybavená nejmodernějším zařízením. První várka, která měla rozsah 52 hl, vyšla z nového podniku 1. května 1891 a byla prý velmi dobré kvality. I tento nový podnik byl vrchností (rodem Waldstein-Wartenburg) pronajímán. Minimálně do vzniku republiky byla nájemcem rodina Laufke, která provozovala v regionu i podniky v Duchcově, Červeném Hrádku, Kadani či Jirkově. Nájemcem nového hornolitvínovského pivovaru se potom stal Franz Josef Laufke, jenž podnik držel až do své smrti. Zemřel roku 1908 ve věku 75 let. Der Böhmischer Bierbrauer v jeho nekrologu uvedl, že byl pracovitým členem Spolku pro průmysl pivovarský v království Českém a byl v odborných kruzích všeobecně oblíben pro své znalosti i charakter. Jako další nájemce byla často uváděna firma F. J. Laufka dědicové, ale v odborném dobovém tisku se také objevilo ve spojitosti s hornolitvínovským pivovarem konkrétní jméno – Emil Laufke, a to minimálně do roku 1918. Emil Laufke byl patrně členem rodiny a představitelem společnosti F. J. Laufke GmbH, která se utvořila roku 1912. Během působení rodiny Laufke pivovar dobře prosperoval a jeho výstav v některých letech překonal hranici 25 000 hl. Doba prosperity však do značné míry skončila právě vznikem republiky, kdy se podnik pohyboval kolem cca 15 000 hl. Například pro rok 1925 představoval výstav 11 442 hl, z čehož 1 318 hl připadalo na ležák. V průběhu první světové války (roku 1915) do podniku nastoupil na post sládka František Seydl a podle všeho šlo o jeho první zaměstnání v českých zemích. Seydlovo předchozí působení bylo spojeno s Uherskem, kde pracoval v pivovaru baronky Nopcsa v Új-Arad a v tehdy uherském Temešváru. Nějakou dobu působil i v Alpenländischen Gastwirte-Genossenschaftsbrauerei in Lees v Kraňsku a v pivovaru v bosenské Tuzle. V hornolitvínovském podniku pracoval Seydl až do jeho uzavření.
Hornolitvínovský pivovar pracoval až do 20. září 1929, kdy tehdejším provozovatelům vypršela nájemní smlouva. Potom jej koupil Měšťanský pivovar v Mostě, který zde však již pivo nevařil, nýbrž jen skladoval, čímž pivovar prakticky zanikl. Budova pivovaru byla zbořena až v 70. letech 20. století a na jejím místě vzniklo obchodní středisko a panelový dům.
JG
Zdroje:
Jan DOLEŽAL, O starých pivovarech na Litvínovsku. In: Mostecko – Litvínovsko: regionální studie I., Most 1962, s. 33–44.
Časopis Der Böhmische Bierbrauer (1908–1918).
Časopis Gambrinus (1899–1912).
Dobová pohlednice představující příchod elektřiny do Litvínova dobře ukazuje polohu pivovaru k náměstí, kolem roku 1901, Archiv JG
Dobová pohlednice s litvínovským pivovarem, 1907, Archiv JG
Reklamní tácek hornolitvínovského pivovaru, Archiv JG
