Lehký průmysl

Louny

Historie lounského pivovaru je poměrně novodobá. V 80. letech 19. století se kníže Adolf Josef Schwarzenberg místo nákladné rekonstrukce řemeslného pivovaru na velkostatku Toužetín rozhodl realizovat stavbu zcela nového závodu. Ten měl být nejen moderním průmyslovým podnikem, ale měl také lépe navazovat na dopravní sítě, které se v tomto období zřetelně stávaly klíčem k obchodnímu úspěchu. Pro nový podnik tedy zvolil jiné místo. Konkrétně šlo o pozemky velkostatku Vršovice v katastru obce Černčice, těsně sousedící s lounským nádražím. Projekt byl požehnán obecním úřadem v Černčicích i okresním hejtmanstvím v Lounech. Dne 20. června 1890 se začalo s pracemi na základě projektu vyhotoveného firmou Fr. Ringhoffera. Pivovar byl již pochopitelně projektován na parní pohon a varna měla mít var 70 hl. Slavnostního otevření se podnik dočkal 3. listopadu 1892. Týdeník Čech k tomu napsal: „Kdo viděl velkolepě zařízené knížecí pivovary v Protivíně a Třeboni, obdivoval zajisté moderní pokroky pivovarské. Ve čtvrtek však, po předcházejícím církevním obřadu byl otevřen slavnostním způsobem nově vystavený pivovar J. J. knížete Adolfa Josefa Schwarzenberga v Lounech, který velkolepostí a moderní technikou vyniká nad všecky dosavadní pivovary v Čechách. Je to první nový pivovar pouze s umělým chlazením sklepů, které zavedeno jest již v Třeboni.“

Šlo skutečně o obrovský projekt, který si vyžádal investice přesahující 2 miliony zlatých. Jak bylo řečeno varna měla být vyprojektována na var 70 hl, z toho ale nakonec sešlo a došlo k rozšíření na 100 hl, přičemž byl prostor uzpůsoben tak, aby se v případě potřeby dal var zdvojnásobit. K rozšíření došlo již v roce 1896, kdy bylo instalováno varné zařízení systému Lippe. Varna tak s maximálním vytížením dokázala navařit až 800 hl denně. Do první světové války se výstav podniku pohyboval od 65 000 do 111 000 hl. Podnik se v tomto období zapojil také do exportu schwarzenbergských pivovarů (i když z celkového exportu šlo z Loun pouze 2,9 %, většina piva určeného na export byla vyrobena v Protivíně). S válkou se výroba výrazně utlumila a v kampani 1916/1917 vyprodukoval podnik pouze 11 214 hl. Výrazný nedostatek surovin a jejich drahota nebyl jediný problém, který závod zatěžoval. Vzhledem k velkému množství drahých kovů nebyl ušetřen válečných rekvizic a škody způsobené zrekvírováním mědi a bronzu byly vyčísleny na 200 000 zl. Lounský pivovar se během válečných let v podstatě dostal do havarijního stavu. Nejen rekvizice kovů, ale také odliv pracovních sil a s ním související nedostatek údržby, to byly důvody, proč se na konci války uvažovalo, zda se vůbec vyplatí podnik renovovat. K renovaci se nakonec přistoupilo roku 1922, kdy byla vystavena nová varna od firmy Novák & Jahn. Místo drahé mědi se zvolilo železo, ale i tak šlo o milionovou investici.

Podnik se začal vracet k plné předválečné výrobě v kampani 1925/1926, kdy se výstav opět dostal k 90 000 hl. V té době byl vrchním sládkem Antonín Malík, sládkem Ing. Josef Tlustý a správcem podniku Jan Janát. Všichni tři byli zkušení pracovníci, kteří se těšili důvěry schwarzenbergského domu a své zkušenosti nasbírali ve službách tohoto rodu. Nástup hospodářské krize byl ve znamení snížení výstavu, který se v první polovině 30. let 20. století pohyboval kolem 70 000 hl. Roku 1935 byl v důsledku krize zastaven provoz pivovaru ve Smečně, který Schwarzenbegové koupili roku 1927 a plánovali jeho výrobu přenést do Loun. Stejně jako smečenský podnik, skončil i původně právovárečný pivovar v Budyni nad Ohří, který byl taktéž odkoupen Schwazenbergy (roku 1932) a došlo k zastavení provozu.

Poměrně úspěšný rozmach, který podnik i přes hospodářskou krizi zažíval, zbrzdila druhá světová válka. V posledním válečném roce 1945 bylo vystaveno „pouze“ 46 080 hl. V letech 1938-1947 byl jako majitel lounského pivovaru uváděn JUDr. Adolf kníže Schwarzenberg. Zároveň byl podnik mezi léty 1945-1948 v národní správě, přičemž národním správcem byl v tomto období JUDr. Jan Adamec (JUDr. Adamec byl národním správcem schwarzenberských pivovarů v Černé na Šumavě, Lounech, Českém Krumlově, Chýnově, Lovosicích, Postoloprtech, Protivíně, Třeboni a Vimperku). Zákonem č. 143 z 10. července 1947 přešel majetek hlubocké větve rodu do vlastnictví země České a na konci roku 1948 byl tento majetek převeden na československý stát. Dne 1. ledna 1950 byl podnik přičleněn ke Krušnohorským pivovarům n. p. v Mostě. Roku 1953 došlo k přesunu pod Lounsko-žatecké pivovary n. p. a následně roku 1958 do Krušnohorských pivovarů n. p. v Lounech, ale pouze na dva roky. Po územní reorganizaci k 1. červenci 1960 příslušel pivovar k novému podniku – k Severočeským pivovarům n. p. Louny. Pivovar ukončil svou činnost v lednu roku 2010.     

JG

Zdroje:  

Zbyněk LIKOVSKÝ, Držitelé, provozovatelé a vedoucí pivovarů českých zemí 1869–1989, Praha 2010.

Zbyněk LIKOVSKÝ, Pivovary československého území 1900–1948, Praha 2006.

Anna SMOLKOVÁ, Pivovar Louny 1892–1992, Louny 1992.

Historická fotografie pivovaru krátce po jeho otevření, po 1892, Archiv JG

Láhev lounského pivovaru, 1. polovina 20. století, Oblastní muzeum v Ústí nad Labem

Reklama na schwarzenberské pivovary, 1936, Archiv JG

Reklamní tácek lounského pivovaru z období socialismu, 2. polovina 20. století, Archiv JG

Reklamní tácek lounského pivovaru, 1. polovina 20. století, Archiv JG(1)

Reklamní tácek lounského pivovaru, 1. polovina 20. století, Archiv JG