Průmyslové dědictví

Ferdinand Maresch (1854-1940)

Ferdinand Maresch pocházel ze starousedlé ústecké rodiny. Jeho dědeček Johann Maresch byl dlouholetým starostou tehdy spíše provinčního města Ústí nad Labem (1799-1831). Zakladatelem firmy na výrobu siderolitových výrobků se stal jeho nejmladší syn, též Johann, který začínal jako účetní u zakladatele první keramické továrny v Ústí nad Labem, Adolfa Bähra. Také díky jeho píli podnik vzkvétal. Po Bährově smrti v roce 1849 se o rok později oženil s jeho dcerou Marií Luisou a od roku 1850 nesla firma název Bähr & Maresch. Pod jeho vedením se rozvinula produkce umělecké terakoty a majoliky a od roku 1863 firma nesla název Johann Maresch, Aussig/Böhmen. I Johann Maresch se účastnil komunálního života města – patřil například mezi zakladatele ústeckých novin Aussiger Anzeiger.

Pokračovatelem firmy se stal prvorozený syn Ferdinand. Po absolutoriu nově otevřené živnostenské školy jej otec poslal na Institut svobodných zednářů (Freimauerinstitut), školu původně založenou svobodnými zednáři, na níž panoval přísný vojenský duch. Ferdinand se zde měl vzdělávat v jazycích a obchodní nauce. Následně se vyučil u známého ústeckého obchodníka F. A. Wagnera a roku 1873 vstoupil do podniku svého otce. Aby se vypořádal s vojenskou službou, využil možností, jež skýtal jednoroční dobrovolník. K odvodu byl ale povolán až po třech letech v roce 1876 a byl zařazen do domobrany. Na vojnu tedy nemusel a mohl vyrazit na zkušenou do světa. Odcestoval do Bruselu, kde získal zaměstnání u Theodora Schwenka a spol., velkoobchodníka se sklem, porcelánem a majolikou. Po roce se vrátil a nabyté zkušenosti dobře využil v rodinném podniku, který začal prosperovat.

Od svého mládí se věnoval spolkovému životu, byl členem tělocvičného spolku (Turnverein) a hasičů. Zvlášť byl však oceňován jeho podíl na založení veslařského a bruslařského spolku (Ruder- und Eislaufverein) v roce 1874, který se do jisté míry stal symbolem německého měšťanského života v Ústí nad Labem. Dále byl též členem spolku školského (Schulverein), Spolku pro výstavbu lidových bytů (Volkswohnungsverein) a Labského spolku (Elbeverein), jenž se staral o labský obchod, a jistě by se daly nalézt ještě další spolky.

V roce 1881 se oženil s Emmou Richterovou (1862-1924) a z manželství se jim narodilo šest dětí – Wolfgang, který převzal továrnu, Magdalena provdaná Wofrum, Marianna, která zůstala svobodná, Walter, JUDr., advokát, Leopoldina provdaná Wenisch a Herbert, jenž padl za první světové války.

1. července roku 1885 se Ferdinand Maresch stal spolumajitelem ústecké keramičky a od roku 1890 továrnu pod názvem Ferdinand Maresch, Siderolith-, Terrakotta- und Majolika-Fabrik, z níž otec Johann Maresch vystoupil roku, 1891 de facto řídil. Výrobní značkou ústecké keramičky zůstaly nadále iniciály Johanna Maresche – JM. Podnik zaměstnával v normálních dobách sto dvacet až sto čtyřicet pracovníků. V roce 1923 předal Ferdinand Maresch řízení podniku do rukou syna Wolfganga Maresche a nakonec mu v požehnaném věku třiaosmdesáti let nezbylo nic, než roku 1937 továrnu znovu po smrti syna Wolfanga Maresche převzít a vést ji až do své smrti roku 1940. Pak ji do dubnových náletů na město 1945 provozoval další syn, Walter Maresch.

Podnikatelské aktivity Ferdinanda Maresche se neomezovaly pouze na řízení vlastního závodu. Zasedal ve správních radách Spolku pro chemickou a hutní výrobu, Ústeckého měšťanského pivovaru, Rakouské společnosti sklářských hutí, porcelánky ve Staré Roli u Karlových Varů a dalších. Rovněž byl spoluzakladatelem městské mlékárny, členem výboru městské spořitelny a od roku 1922 kurátorem České spořitelny v Praze (Böhmische Sparkasse).

Mareschova keramika pochopitelně odpovídala vkusu své doby. V 19. století výrobky reflektovaly novorenesanci i novobaroko, náměty na např. okrasné závěsné talíře byly čerpány z německé historie, mytologie i divadelních her. Později se ve výrobcích odrazila i secese. Pravděpodobně od roku 1890 započala výroba Mareschových figur – většinou se jednalo o pohádkové postavy, z nichž nejznámější se stali trpaslíci. Další skupinou mezi ústeckou keramikou tvořily užitkové představy – kuřácké soupravy, vázy, stolní soupravy, korbely apod. Na průmyslové výstavě v Liberci v roce 1906 získala firma Ferdinanda Maresche zlatou medaili obchodní komory za invenci.

Nemalé byly Mareschovy městské a spolkové aktivity. V roce 1884 byl zvolen do ústeckého městského zastupitelstva, ve kterém zasedal třicet pět let a v roce 1890 se stal městským radním. V roce 1903 byl jako zástupce liberecké obchodní komory zvolen do Českého zemského sněmu, kde se angažoval ve prospěch regulace řeky Labe, a své členství ukončil až v roce 1918. Do říšského sněmu, kam kandidoval za německou pokrokovou stranu (Deutsche Fortschrittspartei) v roce 1907, zvolen nebyl, podlehl totiž sociálnědemokratickému kandidátu Antonu Schrammelovi.

V čele městského finančního výboru se zasloužil o nákup poplužního dvora na Klíši a statku Předlice, čímž zajistil městu pozemky pro další rozvoj a zamezil spekulacím. Spolupodílel se na výstavbě městské elektrárny a vybudování pouliční elektrické dráhy.  Z dalších veřejně prospěšných zařízení, o jejichž vznik se zasadil, lze jmenovat řadu škol, městské divadlo, městské lázně, městskou knihovnu s čítárnou a hvězdárnou pražské německé univerzity v Telnici a další. Za zásluhy o povznesení města byl Ferdinand Maresch společně se starostou Franzem Ohnsorgem a zdravotním radou Alexandrem Marianem dekorován rytířským křížem Řádu Františka Josefa II při příležitosti císařovy návštěvy v roce 1901. V roce 1911 se stal čestným občanem města.

Zájem měl i o dějiny města Ústí nad Labem – nejen, že věnoval mnoho svých výrobků ústeckému muzeu, ale jeho peněžní dary umožnily vydat několik brožur k dějinám města. V roce 1924 byl zvolen předsedou Ústecké muzejní společnosti.

KK 

Zdroje: 

Kristina KAISEROVÁ – Vladimír KAISER (eds.), Dějiny města Ústí nad Labem, Ústí nad Labem 1995, s. 196-197.

Dieter WINTER, Die Familie Maresch aus der Stadt Aussig an der Elbe, in: Kristina Kaiserová (ed.), Duch zakladatelů: Průmyslová společnost a společenská emancipace: Konference v Ústí nad Labem 7.-9. 10. 2005, Ústí nad Labem 2006, s. 69-72.

Franz Josef UMLAUFT, Ferdinand Maresch – 80 Jahre, in: BHE, 4. Heft, 1934, s. 145-151.

Václav CÍLEK – Jan NĚMEC, Skryté poklady ústecké terakoty, Ústí nad Labem 2004. 

Milan MYŠKA a kol., Maresch, Ferdinand průmyslník v oboru keramiky, in: Historická encyklopedie podnikatelů Čech, Moravy a Slezska II, Ostrava 2008, s. 230-232.

Ferdinand Maresch, (1854-1940), Oblastní muzeum v Ústí nad Labem