Průmyslové dědictví

Černínský pivovar Petrohrad

Původní panský pivovar se nacházel na západní straně petrohradského zámku, na jeho místě však majitel panství Eugen Karel hrabě Černín z Chudenic (1796-1868) plánoval přístavbu dalšího zámeckého křídla. Výstavba nového pivovaru při silnici poblíž obce Černčice byla zahájena roku 1847 hloubením pivovarských sklepů a vlastní pivovar se sladovnou byl podle projektu architekta Josefa Zítka (1832-1909) postaven v letech 1862-1864.

Josef Zítek je v Čechách známý pro svůj návrh Národního divadla v Praze, jednoho z největších národních stavebních počinů druhé poloviny 19. století. Zítek pocházel z chudých poměrů, tatínek mu zemřel, ještě než se narodil a tíživou životní situaci matky samoživitelky vysvobodilo až její zaměstnání u bohatého pražského právníka Adolfa Pinkase, jehož syn Soběslav se s mladým Josefem a jeho bratrem Janem spřátelili natolik, že jim Adolf Pinkas financoval i studia architektury a uměleckou akademii. Josef Zítek nastoupil v Praze na Polytechnický ústav a v roce 1851 přešel na Akademii výtvarných umění ve Vídni. Zde byl vychováván v duchu klasicistní tvorby a za vynikající studijní výsledky si zasloužil financování studijního pobytu v Itálii, tzv. Římskou cenu, kde si do svých skicářů maloval italské renesanční památky. Zde také pramenila jeho znalost a obliba neorenesančního tvarosloví. Po návratu z Itálie na počátku 60. let získával architektonické ostruhy v ateliérech svých vídeňských učitelů a jako kometa vyletěl po publikování a následné výstavbě muzea ve Výmaru, kde prokázal neobvyklou autorskou vyspělost.

V závěru své vídeňské životní etapy se architekt Zítek pohyboval mezi pracemi pro své vídeňské učitele a ohlížel se po novém stálém místě, které mu bylo nabídnuto na pražské polytechnice. Zítek byl na přímluvu vídeňských profesorů zaměstnán úkoly pro hraběte Eugena Černína, za kterým přijel do Jindřichova Hradce a navrhoval úpravy jeho staveb ve městě. Zítek byl v očích Černína velmi váženým umělcem a i přes to, že byl hrabě již starší pán a Josef Zítek teprve začínajícím architektem, hrabě s ním konzultoval všechny plánované stavební úpravy na svých panstvích jak v Jindřichově Hradci, tak i v Krásném Dvoře a Petrohradě. Vedle práce pro Černína navrhoval přestavbu zámku v Bečov nad Teplou pro vévodu de Beaufort, nicméně vyhotovené plány nakonec k realizaci v plné podobě nedospěly. Do těchto čilých dnů mu v roce 1864 přišlo konečné rozhodnutí zemského výboru, jenž rozhodl o obsazení profesorského místa na pražské polytechnice v jeho prospěch. Před svým nástupem ještě dokončil práce ve Výmaru a právě pro hraběte Černína a 1. prosince 1864 se stal profesorem architektury na technice, jímž byl nepřetržitě až do penzionování v roce 1904. Nelibě nesl rozdělení školy na českou a německou část, zůstal věrný německé. Po požáru Národního divadla jeho činnost řídla a stále více času trávil na zámku ve Lčovicích v okrese Strakonice, který vyženil a kam rád zajížděl. Josef Zítek zemřel v Praze v roce 1909 a je pochován nedaleko Lčovic v Malenicích. Do výčtu jeho nejvýznamnějších děl vedle Národního divadla řadíme Rudolfinum v Praze (s kolegou Josefem Schulzem), Mlýnskou kolonádu v Karlových Varech a vedle pivovaru v Petrohradě v Ústeckém kraji byl také architektem novorenesanční budovy gymnázia v Děčíně z roku 1899.

V Zítkově pozůstalosti se dochovaly návrhy na přestavbu zámku v Petrohradě, jež měly několik variant, přičemž ty první, pocházející z roku 1862, byly zapsány i v deníku hraběte Černína. V roce 1864 se Zítek zabýval mimo jiné i úpravami blíže neurčeného lokálu v areálu petrohradského zámku.

Budova pivovaru byla postavena v letech 1862-1863 (někde se uvádí konec prací 1864) dle vlastního Zítkova projektu a jednalo se tak o jedinou industriální stavbu od architekta Národního divadla vůbec a jednu z prvních jeho čistě autorských realizací po absolutoriu. Třípodlažní budova s převýšenou střední částí obsahující spilku měla průčelí, jež byla pojednána v historizujícím neorománském (rundbogen) stylu s obloučkovým vlysem, sdruženými okny a rozetovými okénky. Fasáda byla charakteristická kombinací žlutých omítek a červených cihelných prvků.

Zařízení pivovaru dodala firma Novák & Jahn z Prahy k hlavní budově, dnešní č. p. 17, a k severovýchodní straně byla přistavena kotelna. Chladné hospodářství bylo propojeno dnes zazděným prampouchem. Dnešní objekt č. p. 18 umístěný jihovýchodně ve svahu sloužil jako zaměstnanecká ubytovna a roku 1871 byl areál doplněn parním mlýnem umístěným v dnešní č. p. 19. V roce 1930 byla provedena modernizace technologického zařízení sladovny a varny, kterou opět provedla firma Novák & Jahn a jejíž součástí byly stavební úpravy, zvýšení křídla varny a přestavba kotelny. Po znárodnění se pivovar s výstavem 25 000 hl ročně stal součástí národního podniku Chebsko-karlovarské pivovary a pivo se zde přestalo vařit 31. března 1967.

V roce 1969 převzal prázdné budovy národní podnik Léčivé rostliny Zbraslav a zřídil zde sklad a balírnu. Pivovarské sklepy užívaly Západočeské mlékárny Kralovice ke zrání sýrů a od roku 1964 je objekt kulturní památkou.

Areál pivovaru dodnes tvoří pět součástí, vedle vlastního pivovaru č. p. 17 se jedná o obytný objekt č. p. 18, parní mlýn č. p. 19, budovu chladného hospodářství a novodobý výrobní objekt. Vlastní pivovar č. p. 17 je symetricky pojatá stavba na obdélném půdorysu o dvou nadzemních podlažích s akcentovanou mírně předsazenou středovou částí o třech nadzemních podlažích. Rafinovaná soustava zděných trojúhelných štítů zdobených obloučkovým vlysem vytváří prolínající se systém sedlových střech po stranách i v centrální části. Vertikálně je vedle patrovosti objekt členěn nárožními pilastry, které vymezují postranní pylony a centrální převýšený hvozd s pivovarským komínem. Vodorovně je objekt členěn průběžným výrazným kamenným soklem a průběžnou kordonovou římsou. Okna v nárožních částech jsou sdružena po dvou, v centrální po dvou a po třech a kruhová okénka ve štítech vyplňuje motiv Davidovy hvězdy.

Obdélná budova chladného hospodářství má strmou sedlovou střechu a výrazně obdélné okenní otvory se žaluziemi. Historizující výraz je tvořen stejnými prvky jako na hlavní budově (cihlové záklenky, vlys). Součástí objektu jsou klenuté pivovarské sklepy hloubené před stavbou vlastního pivovaru a s hlavním objektem je chladné hospodářství propojeno přezděným prampouchem. Směrem do dvora se objekt otevírá pěti na výšku výrazně obdélnými okny s výplní v podobě dřevěných žaluzií s lamelami, přízemní otvory jsou adaptované, otvor vlevo je zcela zaslepen a výplně tvoří novodobé sklocementové tvárnice. Na objekt chladného hospodářství navazuje kolmo přízemní zděná stavba výrazně obdélného půdorysu s pultovou střechou. Stěna je rozrušena pouze dvěma garážovými vraty, pravděpodobně se jedná o novodobý objekt z 20. století.

Bývalá ubytovna č. p. 18 stojí na půdorysu tvaru písmene L a výrazově dodržuje celkový novorománský charakter areálu. Směrem k hlavní budově se otevírá křídlem s pohledovým trojúhelným štítem, obloučkovým vlysem, kruhovým okénkem a sdruženým oknem s pohledovým cihlovým záklenkem. Dodnes se nedochoval středový sloupek sdruženého okna. Na toto křídlo kolmá část je z vnějšího pohledu členěna vodorovně průběžnou kordonovou římsou z pohledových cihel a rastrem okenních os s obdélnými otvory.

Parní mlýn č. p. 19 je rozměrná budova obdélného půdorysu o čtyřech nadzemních podlažích se sedlovou střechou s osově umístěným mělkým rizalitem ukončeným trojúhelníkovým štítem se sedlovou střechou. Vnější stěny jsou členěny rastrem osově umístěných okenních otvorů se záklenkem se stlačeným obloukem. Vodorovné členění je provedeno dvěma průběžnými kordonovými římsami a korunní římsa v podstřeší je zdobena ve štítech obloučkovým vlysem. Objekt má značně degradovanou fasádu, ale stylově se blíží původnímu Zítkovu objektu pivovaru.

Areál černínského pivovaru v Petrohradě je významnou kulturní památkou a to ani ne tak převratnou technologií, rozměry, výstavem apod., ale svou uměleckou kvalitou, čistým historizujícím výrazem v novorománském stylu, funkčním rozložením hmot a osobností tvůrce v podobě pravděpodobně nejvýznamnějšího českého architekta 19. století. Objekt je v dnešní době bez využití a od podzimu 2019 na prodej.

MZ

Zdroje:

Karel KSANDR a kol., Architekt Josef Zítek, Praha 1996.

Zora DVOŘÁKOVÁ, Josef Zítek. Národní divadlo a jeho tvůrce, Praha 1983.

Vladislava VALCHÁŘOVÁ – Lukáš BERAN – Jan ZIKMUND, Industriální topografie – Ústecký kraj, Praha 2011.

Stav k pivovaru, 2008, Archiv JP(1)

Stav k pivovaru, 2008, Archiv JP