Schwarzenberský pivovar Postoloprty
Areál pivovaru v Postoloprtech se nachází východně od náměstí a navazuje na zámecký areál. Pivovar tvoří celkem deset objektů, vedle varny, sladovny, hvozdu a spilky jsou to komín, dvě provozní budovy, dvě brány a ležácké sklepy s ledárnou.
Město Postoloprty, německy Postelberg, leží v okrese Louny a patří k velmi starým sídlům na našem území. V Kosmově kronice jsou uvedeny jako ves náležející k benediktinskému klášteru Porta apostolorum založenému kolem roku 1120. Klášter samotný zanikl za husitských válek v roce 1420. Na místě zničeného kláštera počátkem 16. století vyrostl zámek, který byl na počátku 18. stoleté adaptován podle plánů Pavla Ignáce Bayera. Postoloprty byly městem s převahou německého obyvatelstva, v roce 1921 měly tři tisíce tři sto sedmdesát devět obyvatel, z toho bylo 58 % Němců. V dnešní Mánesově ulici žila početná židovská komunita.
Panství Postoloprty čítalo okolo roku 1890 rozlohu cca 6 107 ha půdy, k níž náležely zámek s parkem, dvůr, cihelna, hnědouhelné doly a parostrojní pivovar. V roce 1692, kdy panství koupil kníže Schwarzenberg od hrabat ze Sinzendorfu, začal nový majitel postoloprtského panství, kníže Ferdinand Vilém Eusebius ze Schwarzenbergu (1652-1703), se stavbou nového pivovaru. Plány vypracoval vlašský stavitel Giacomo Antonio de Maggi (1651-1706), původní čtyřkřídlá dvoupodlažní budova s uzavřeným dvorem obsahovala i byty pro zaměstnance. Návrh a realizace pocházejí z let 1692-1693, jednalo se o dvoupodlažní budovu o rozměrech 80x43 m s uzavřeným blokem ne nepodobným od běžných zemědělských objektů tohoto období.
Pivovar sloužil svému účelu v nezměněné podobě téměř sto padesát let. Přestavby se ujal v Evropě poučený Jan Adolf II. ze Schwarzenberga, který na základě ekonomické expertízy reformoval pivovarskou produkci svého dominia.
Roku 1860 byla z podnětu Jana Adolfa II. ze Schwarzenbergu zahájena rozsáhlá přestavba barokního areálu, v letech 1863-1867 bylo západní křídlo Maggiho pivovaru přestavěno a doplněno novým hvozdem, varnou, chladírnou a strojovnou, kotelnou (vše na parcele č. 29) a spilkou (parcela č. 20) v jednotném novogotickém stylu, v letech 1871-1873 došlo k rozšíření sklepů (parcela č. 16). Projekt pivovaru vytvořil inženýr Ferdinand Krabes (Krebs) ze Saské Kamenice, který tehdy v Praze spolupracoval s technologem Gustavem Nobackem (1841-1903). Na projektu se podílel také knížecí agrochemický výzkumný ústav v Lovosicích, od roku 1864 pod vedením Josepha Hanamanna (1837-1920).
Josef Hanamann navrhl modernizovat produkci piva na základě nejnovějších metod a postupů, které měly zefektivnit výrobu a zároveň snížit počet pivovarů. Před reformou jich Schwarzenbergové měli dvaatřicet, po reformě zbylo deset přestavěných a dva nové pivovary, k nimž fungovaly tři sladovny. Velké pivovary s výstavem přes 100 000 hl piva byly dva nové – v Protivíně, postavený 1874, s výstavem 126 000 hl a v Lounech, postavený 1894, s výstavem 100 000 hl – a třetím velkým byl adaptovaný pivovar v Třeboni s výstavem 104 000 hl. Střední pivovary, kam patřily Český Krumlov, Postoloprty, Vimperk a Černá na Šumavě, měly výstav mezi 20 000-30 000 hl. Malé pivovary měly roční produkci 5 000-15 000 hl piva a sem náležely Lovosice, Chýnov, Plavnice, Zdíkov a Petrův Dvůr. Zmiňované tři sladovny sestávaly z velké v Protivíně a dvou menších v Toužetíně a Cítolibech. Tato přestavba znamenala pro pivovar zlatý věk. Během deseti let mezi roky 1860 a 1870 pivovar zvýšil pětinásobně svou produkci, snížil provozní náklady a údajně se i výrazně zlepšila kvalita piva.
Architektonický ráz nově přestavěných objektů postoloprtského pivovaru se oproti běžným objektům schwarzenberské provenience lišil absencí režného zdiva, jak bylo patrné například v Protivíně a v Třeboni. Výtvarná kompozice postoloprtského pivovaru byla založena na proporcích budov a jemně profilované omítce. Akcentovaným vrcholem se stal objekt chladírny s arkádovým oknem a dřevěnými žaluziemi. Tento prvek představoval výraznou dominantu celého panoramatu města a vhodně zapadal do pohledových situací Postoloprt.
Na počátku 20. století byl pivovar modernizován. Okna byla nahrazena novými se secesními detaily. Po první světové válce však jeho výstav klesal. Výroba se definitivně zastavila v roce 1946, technologie byla odvezena do sběru a budovy poté využíval Zemědělský zásobovací podnik pro skladování brambor a obilí. Zdevastovaný, památkově chráněný pivovar koupil v roce 1999 současný majitel, který jej postupně opravuje, ležácké sklepy vlastní firma vyrábějící žampionový substrát.
Sladovna je jednopatrový objekt pocházející z 18. století, který obklopuje za tří stran obdélný dvůr, od západu uzavřený budovami varny a spilky. Nad vjezdem je umístěn pískovcový znak Schwarzenbergů. Severní a západní křídlo nemá střechy, jež zanikly při požáru. Třípatrová varna stojí na půdorysu tvaru písmene L. Z jihu je vymezena spilkou, od severu hvozdem. Východně, pod novogotickým štítem, na ni navazují obvodové zdi vyhořelého severního křídla sladovny a její fasády rámují lizény, okna má zaklenuta nízkými segmenty.
Věž hvozdu má čtvercový půdorys a slohově se blíží anglické středověké architektury. Vedlejší varnu převyšuje o patro. Má plochou střechu zakončenou v duchu tudorské gotiky, osmiboký komín z režného zdiva stojí na čtyřbokém podstavci. Použité byly plné cihly dvou barev, výrazně červené na armování nároží a tmavší na plochy mezi nimi. V nejvyšší části je komín členěn římsami a slepými otvory. Spilka je dvoupatrová stavba navazující na jižní křídlo sladovny. Na štítovém novogotickém průčelí se nachází datace 1863. Sokl má pásovou bosáž, patro menší okna a druhé patro je vylehčeno arkádou se sedlovými záklenky, jež je vyplněna dřevěnými žaluziemi.
Brána, jež navazuje na přízemní plochostropou provozní budovu, je situována na severní okraj areálu, směrem do ulice Alšova. V ohradní kamenné zdi vymezují jen mělce předstoupené pilíře vjezd, přičemž křídla brány jsou novodobá, osazená na nových kovových sloupcích. Jihozápadní brána je sevřena mezi provozní budovu s dvorem a spilku. Jde o dva vyzděné pilíře, s římsovou hlavicí, které jsou přisazené každý k jedné z budov. Jeden je omítnutý, druhý má odhalené kamenné zdivo a vjezd uzavírají novodobá kovová křídla. Blok sklepů s ledárnou, který je oddělen Wolkerovou ulicí, se nachází západně od areálu pivovaru a skládá se ze dvou podélných bazilikálně komponovaných budov. Fasádu člení lizény a obloučkové vlysy, místnosti jsou klenuty buď valeně nebo do meziklenebních pasů a v interiéru stavby můžeme najít lokálně dochované závěsné izolace obvodového zdiva z povřísel. Ležácké sklepy představují mladší část areálu, která byla upravována v letech 1871-1873. V letech 1999-2015 byly sklepy objektu užívané pro pěstování žampionového substrátu.
Schwarzenberský pivovar v Postoloprtech je významnou regionální kulturní památkou technického charakteru. Jeho mohutná architektura nedává pochybovat o svém účelu a tvoří výraznou pohledovou dominantu ve městě. Kvalitní architektonické provedení, dochované konstrukce a nedocenitelná hodnota stáří, to vše dohromady spoluvytváří základ památkové hodnoty areálu pivovaru. Bohužel současný stav dává již jen tušit originálně promyšlené kompozici využívající jemný detail vyvedený v omítkové vrstvě, přesto je možné areál ve své původní podobě stále zachránit.
MZ
Zdroje:
Tomáš ŠENBERGER, Pivovar v Postoloprtech, Technický magazín XXXI, 1988, č. 7, s. 56.
Tomáš ŠENBERGER, Schwarzenberské pivovary – příklad přestavby výrobních objektů, Zprávy památkové péče LIII, 1993, č. 8, s. 304–307.
Libor DOLEŽAL – Pavel JÁKL – Šárka JIROUŠKOVÁ – Tomáš ŠENBERGER, Stavební kniha 2007. České a moravské pivovary. Stavební dědictví tradičního výrobního odvětví, Brno 2007, s. 144–145.
Vladislava VALCHÁŘOVÁ – Lukáš BERAN – Jan ZIKMUND, Industriální topografie – Ústecký kraj, Praha 2011, s. 286.
Joachim BALCHKE – Winfried EBERHARD – Miloslav POLÍVKA, Lexikon historických míst Čech, Moravy a Slezska, Praha 2001, s. 436.
Pivovar Postoloprty podle projektu Josefa Zítka os severu, kolem roku 2020, NPÚ ÚOP Ústí nad Labem
Pohled do interiéru sklepů v panském pivovaru v Postoloprtech, kolem roku 2020, NPÚ ÚOP Ústí nad Labem
Pohled na pivovar Postoloprty, kolem roku 2020, NPÚ ÚOP Ústí nad Labem
Reklamní tácek pivovaru, 1. polovina 20. století, Archiv MZ
