Průmyslové dědictví

Anton Salomon starší (1717-1793)

První známý rumburský velkoobchodník s textilem, který nebyl šlechtického původu ani nepřišel z ciziny, se narodil do rodiny tkalce a faktora v domě č. p. 14 v Klášterní ulici v Rumburku. Ve dvanácti letech, roku 1729, vstoupil v Jiříkově do učení ke tkalci, jehož jméno již není známo. Odtud po čtyřech letech odešel na tovaryšský vandr a pět let putoval po různých dílnách v Jablonném v Podještědí, ve Vídni a v Olomouci. V roce 1737 či 1738 se vrátil do Rumburku, kde byl přijat jako mistr do místního tkalcovského cechu a po vzoru svého zesnulého otce založil faktorský podnik. Lněné plátno, které sám utkal a další, které vykoupil z jiných dílen, vozil jednou měsíčně na trakaři do Žitavy na trh. Po dvou letech tvrdé práce vybudoval prosperující obchod, ale to již vozil na žitavský trh týdně dva formanské vozy plné plátna.

Podporu svých podnikatelských snah nalezl Anton Salomon též u majitele rumburského panství Josefa Václava z Lichtenštejna, který jednak Salomonovi doporučil, aby založil obchodní pobočku v Terstu, a také u něj objednával plátno pro svůj pluk horských dělostřelců.  

Salomon hledal nová odbytiště a nové impulzy na celé řadě míst. V roce 1750 se na veletrhu v Lipsku seznámil s anglickým obchodníkem Henry Franklinem, kterého přesvědčil, aby se na několik let usadil v Rumburku. Hypoteticky se lze domnívat, že jeden z hlavních důvodů, proč konkurenta do Rumburku lákal, byla snaha získat jeho know-how.

V roce 1754 obeslal Salomon svými výrobky Velký trh tovarů království českého ve Veltrusech, kterého se kromě výkvětu rodícího se průmyslu monarchie zúčastnila i císařovna Marie Terezie. Salomonovy produkty na výstavě zaznamenaly jistý ohlas a během diskuzí a rozhovorů mu byla také přislíbena účinná státní pomoc, především stavba silnice z Rumburku do České Lípy.  

Následujícího roku založil Salomon s obchodními partnery Ruprechtem a Teuerleinem (někdy uváděný jako Feuerlein) privilegovanou velkoobchodní firmu, jež nesla jméno c. k. privilegirte Garn- und Leinwandhandlung a zaměřovala se na obchod s přízí a plátnem. Kromě obchodní společnosti vznikla i firma na výrobu ubrusovin a plyše. Na podnikání pánů Solomona, Ruprechta a Teuerleina se finančně podílel majitel panství Sloup v Čechách, Josef Jan Maxmilián Kinský (1705-1780), a Vídeňská hlavní obchodní pokladna (der Wiener Hauptkommerzialkasse).

Spojení s obchodními partnery Ruprechtem a Teuerleinem se ukázalo jako nepříliš šťastné. Nejprve Ruprecht přesvědčil hraběte Kinského, aby se sídlo podniku přesunulo do Boru, a to i přes značný nesouhlas obou partnerů. Podnik ale v Boru existoval jen krátce, neboť Ruprecht uprchl i s celou hotovostí, která byla v pokladně. Salomon tak společně s Teuerleinem založil novou firmu s názvem Teuerlein, Salomon & Comp, kterou brzy potkal podobný osud jako tu předchozí. Také Teuerlein byl s morálkou na štíru a brzy odtrhl od firmy vídeňskou pobočku a přetáhl na svou stranu většinu zahraničních odběratelů.

Salomon založil v roce 1762 nový obchod tentokrát již sám bez společníků. Kromě plátna pro vojenské dodávky vyráběl také ubrusoviny a plyše. Nového obchodního partnera přibral až v roce 1774 a byl jím jeho syn Anton Salomon mladší, který sice vystudoval filosofii a teologii v Praze, ale nakonec se vrátil do obchodu svého otce. Firma dostala nové jméno Anton Salomon & Sohn. O tři roky později se Atnon Salomon starší z vedení podniku zcela stáhl a přenechal ho synovi, který se spojil se svým bratrem Fideliem. Bratři Salomonové v roce 1778 požádali o udělení velkoobchodního privilegia, které jim bylo téhož roku i s privilegiem na dovoz saského lněného plátna na bělení uděleno.       

Antonu Salamonovi neleželo na srdci jen blaho vlastního podniku, ale aktivně se účastnil i veřejného života. Již roku 1753 byl zvolen obecním starším, následně radním a roku 1764 jej rumburští měšťané zvolili purkmistrem, kterýžto úřad zastával tři roky. Věnoval se především zlepšení silnic, rozvoji školství a fungování veřejně prospěšných institucí. Neváhal použít ani vlastní finanční prostředky, které v roce 1764 investoval do stavby zcela nové školní budovy a jeho zásluhou byla také zřízena první samostatná sběrna dopisů v Rumburku s hlavním spojením do Drážďan a Prahy. Nejbližší poštovní stanice do roku 1777 byla až v Jablonném v Podještědí. Jeden z prvních skutečně rumburských velkoobchodníků Anton Salomon zemřel v roce 1793 ve věku šestasedmdesáti let. 

JR 

Zdroje: 

A. H. Das Handlungshaus Anton Salomon und Sohn in Rumburg, in: Rumburger Zeitung, Nr. 51, 25. 10. 1865, s. 1-2 a Nr. 52, 28. 10. 1865, s. 1-2.

Heinrich JAHNE, Anton Salomon, „der Rumburger“, in: Niederlan-Bote 1939, Warnsdorf 1938, s. 83-87.

Joseph LÖHNER, Nachrichten von Anton Salomon Großhändler in Rumburg, und Stifter der dortigen Handlung und Industrie, in: Für Böhmen von Böhmen, Prag 1793, s. 109-119.

Salomon zachycený jako sebevědomý obchodník jiřetínským malířem Antonem Donatem (originál obrazu býval uložený ve sbírce rumburského muzea, dnes je však bohužel nezvěstný), 1786, (Oblastní muzeum Děčín, pobočka Rumburk)