Julius Thiele (1851-1910)
Julius Thiele se narodil 4. května 1851 a zemřel 22. února 1910 v Oseku. Thiele pocházel z vesnice Javory na Děčínsku, kde se narodil jako nemanželský syn dcery domkaře Juliany Thiele (1819-1900), ale jeho život se napevno spojil s městem Osek, které se stalo výchozím bodem jeho podnikání a v roce 1872 zde založil vlastní společnost Julius Thiele. Thiele se od počátku své kariéry zabýval vrtnými pracemi a hloubením důlních šachet. Jeho podnikavého ducha nezastavilo ani důlní neštěstí, při kterém přišel mladý podnikatel o část nohy. Při hloubení dolu poblíž Hostomic byl vážně zraněn a v roudnické nemocnici mu byla záhy pod kolenem amputována levá dolní končetina.
Od druhé poloviny 70. let 19. století Thiele pracoval několik let v Rusku v oblasti Uralu, kde získal široké zkušenosti i kapitál, který dále použil k rozvoji svého podniku. V prvních letech závod zaměstnával nejvíce třicet dělníků, ale v roce 1907 jich bylo již dvě stě padesát a celková parní síla strojů závodu dosáhla 300 HP. Rozsáhlý komplex provozních budov s vlastní kovárnou a strojírnou Thiele vybudoval v Oseku na dnešní Sokolské ulici. Při likvidaci duchcovského cukrovaru Thiele zakoupil jeho strojní vybavení i několik objektů bývalého areálu.
Předmětem činnosti firmy Julius Thiele bylo především provádění vrtby na artézské studně a na vodu, v regionu pracoval nejen pro těžební společnosti a města zřizující moderní vodovody, ale také pro řadu místních továren. Thieleho vrty zásobovaly vodou lihovar v Krásném Březně, Grohmannovu přádelnu v Bystřanech nebo přádelnu vigoně rodiny Mitscherlichů v Mlýnech. Prováděl vrtby na vodu v lázeňských oblastech, mimo jiné ve službách firmy Mattoni na Karlovarsku. Vrtné soupravy Julia Thieleho pracovaly po celé Evropě, v bývalém Rakousko-Uhersku, Rusku, Německu i Francii. Thiele dále vyráběl, opravoval a zapůjčoval vrtné soupravy, parní stroje a lokomobily, prováděl stavby důlních lanovek a dodával důlní stroje i výstroj. Jeho společnost rovněž pracovala na mnoha zmáhacích pracích při důlních katastrofách a neštěstích, mimo jiné např. v Mostě při velké kuřavkové katastrofě v roce 1895, kdy došlo k ničivým průvalům tekutého písku (tzv. kuřavky).
V prvním desetiletí 20. století Thiele zakoupil pozemky u obce Mlýnek (Mühlgrün) u Františkových Lázní, kde zahájil těžbu minerální vody a vystavěl novou stáčírnu. Mlýnská kyselka Mühlgrüner Sauerbrunn byla prodávána jako léčivá a stolní voda, jejíž distribuční sklad se nacházel v Duchcově v budovách pivovaru. Úspěšnost podnikání Julia Thieleho byla oceněna i získáním zlaté medaile města Teplic (1895) a státní ceny v Mostě (1898). Své životní zkušenosti spojené s přehledem svých významných vrtů v oblasti celé Evropy Thiele publikoval v obsáhlé knize Erläuterung über Bohrungen auf artesische Brunnen, která byla vydána v letech 1899-1902.
Od doby svého úrazu žil Thiele v Oseku, nejprve společně s matkou ve Starém Oseku v č. p. 6. V říjnu 1878 se Thiele oženil s Annou Schreyer (1851-1910), dcerou mlynáře z Chabařovic, a z jejich manželství vzešly děti Rosa (1883-1955), Rudolf (1885-1939), Gisela (1887-1888) a Pepi (1890-1893). Dcera Rosa byla v roce 1902 provdána za Antona Rakyho (1868-1943), německého podnikatele, vrtmistra a konstruktéra, zakladatele vrtného závodu Internationale Bohrgesellschaft A. G. in Erkelenz.
Za dobu svého života v Oseku se Thiele aktivně podílel na rozvoji města a jako člen obecního zastupitelstva i na jeho politickém a společenském životě. Thiele se zasloužil především v 90. letech o budování městského vodovodu a zavádění veřejného elektrického osvětlení. Byl rovněž čestným členem několika oseckých spolků a protektorem pěveckého spolku.
Po smrti Julia Thieleho v roce 1910 převzal vedení firmy jeho syn, báňský inženýr Rudolf Thiele. V roce 1916 parní stroje závodu vykazovaly sílu 600 HP a vrtné soupravy dokázaly dosáhnout hloubky až patnácti set metrů. V roce 1919 Rudolf Thiele společnost prodal, avšak jméno Thiele v názvu podniku zůstalo zachováno a nová firma byla roku 1920 protokolována jako Zeměvrtná akciová společnost Julius Thiele. Zatímco závod zůstal v Oseku, oficiální sídlo společnosti bylo v Praze. Vedle provádění vrtů firma vyráběla, opravovala a zapůjčovala vrtné soupravy, parní stroje, lokomobily, dodávala důlní výstroj a prováděla stavbu lanovek. Z významných zakázek firma pracovala ve dvacátých letech na hloubení státního dolu President Masaryk u Břešťan. Od roku 1932 člen správní rady podniku Ing. Gustav Galler usiloval o zřízení ústřední záchranné báňské služby revíru Duchcov-Litvínov-Most, kterou mohla firma Thiele vybavit a provozovat a která měla být umístěna v Oseku. V tomto snažení nebyl úspěšný ani krátce po katastrofě na dole Nelson III., kdy svou nabídku důlním společnostem a ministerstvu veřejných prací opakoval. Závod založený J. Thielem v Oseku nesl od druhé světové války různě modifikovaná označení, nejčastěji je však uváděn jako Vrtný a geologický průzkum a dosud sídlí v původním areálu v Sokolské ulici, jehož součástí jsou i historické budovy vystavěné zakladatelem závodu.
JiB
Zdroje:
Julius THIELE, Erläuterung über Bohrungen auf artesische Brunnen: Unternehmung für Bohr-, Brunnen- und Schachtarbeiten / zusammengestellt und herausgegeben von Julius Thiele, Ossegg 1902.
Eliška KRÁLOVÁ – Stanislav HURNÍK, Julius Thiele dostal před 110 lety Zlatou medaili města Teplic, Hnědé uhlí, č. 4, 2005, s. 61-65.
Thielova publikace pojednávající o vrtání artéských studní, 1902, Archiv JiB
