Průmyslové dědictví

Antonín Vanický, destilace likérů a brandy, Třebenice

Motto: „Počátek moudrosti jest báti se Boha” (vepsáno v záhlaví knihy dodávek z let 1902 – 1903).

Antonín Vanický se narodil 15. února 1875 ve Svídnici v okrese Kostelec nad Orlicí krejčovskému mistrovi Antonínovi a jeho manželce Anně. Do Třebenic přišel s největší pravděpodobností za prací. V roce 1895 zde byla otevřena První česká akcijní továrna na zpracování plodin, kde byl k roku 1897 Vanický uváděn jako destilatér. (Dle výpovědi jeho potomků se v tomto podniku vyučil destilatérskému řemeslu). Nedlouho poté se oženil s Johanou Josefou Weeberovou (1872-1962), dcerou místního cukráře. Obřad se konal 29. října 1898 v třebenickém kostele Narození panny Marie a již v květnu 1899 se manželům Vanickým narodila dvojčata Marie a Marta, která však bohužel nedlouho po porodu zemřela. 18. srpna 1900 se jim poté narodil syn Vladimír, 29. června 1902 syn Václav Jan a 13. června 1906 dcera Vlasta Aloisie. Na rohu dnešních ulic Žlábkova a Masarykova si manželé Vanických v roce 1902 za 8 000 korun zakoupili přízemní domek, ve kterém byla zřízena výroba likérů a trestí pod firmou Antonín Vanický, výroba eterických olejů a trestí Třebenice. (S výrobou likérů pod vlastním jménem začal Vanický zřejmě již v roce 1899, kdy žil v domě č. p. 115 v dnešní Žlábkově ulici v Třebenicích. Nejstarší dochovaná kniha dodávek je však až z roku 1901).

Nový majitel dům v roce 1910 přestavěl v secesním stylu – v přízemí byl zřízen obchod a patro obývala rodina. Antonín Vanický se zabýval hlavně výrobou jemných likérů, kořalek a rumu „cestou teplou i studenou“, malinových a ovocných šťáv a trestí potřebných k výrobě likérů. (Výroba za studena byla méně náročná a měla poměrně malé náklady, což umožňovalo výrobu např. přímo v hospodě či prodejně). Výrobní zařízení sestávalo z jednoho destilačního přístroje, dvou filtrů, kotle, mlýnku a lisu na ovoce a koření. V počátcích byla v podniku zaměstnána pravděpodobně pouze rodina majitele. (Před první světovou válkou zde pracoval Štěpán Asman, který narukoval k 28. pražskému pěšímu pluku a padl v bojích na italské frontě u Gorice v červnu 1915 ve věku dvaceti let).

V sortimentu bychom našli brandy, slivovici, višňovici, karlovarskou kořalku, koňak, vanilkovou, ořechovici, kmínku, kontušovku, punč, tresti anýzové, jeřabinové, polské, čajové a rumové. Ovoce potřebné k výrobě pěstoval jednak ve své velké zahradě a pak jej také odebíral od četných místních pěstitelů. Lahve dodávaly sklárny Fischmann a synové Teplice a Libochovické sklárny. Své výrobky distribuoval do blízkého i širokého okolí a díky svým bratrům, kteří se též zabývali výrobou likérů, měl kontakty v Hradeckém kraji a na Moravě. (Jan a Alois Vanických měli své výrobny v Hradci Králové, Rudolf Vanický potom v Kostelci nad Orlicí). V Praze měl od roku 1906 placeného obchodního zástupce pana Františka Rosse, za měsíční plat 60 korun a 6% provizi z prodeje.

O prosperitě podniku svědčily záznamy v dochované knize zakázek, kterých bylo ke konci srpna 1902 vyřízeno již přes dva a půl tisíce. O kvalitě výrobků vypovídala udělená státní cena na odborné lihovarnické mezinárodní výstavě ve Vídni v roce 1904. V roce 1909 zakoupil Vanický další dům v Třebenicích za 2 400 korun a od roku 1916 byl i nájemcem mlýna. Výborných hospodářských výsledků dosáhl v průběhu první světové války díky prodeji starých zásob za zvýšené ceny. V roce 1919 dosáhl obrat firmy 400 000 korun. V témže roce bylo Vanickému přiděleno 9 719 hl lihu a 32 q cukru, z čehož bylo vyrobeno 150 hl výčepní kořalky a rumu, 80 hl jemných likérů a 48 q malinové šťávy. V tomto roce byla výroba rozšířena o francouzský likér Chartroux z taragonu a jiné jemné likéry, na něž vlastnil recepty (např. Amisette verte, Chartroux žluté, Creme de menthe, Creme de curacao nebo Amisette blanc). Firmě se dařilo i v dalších letech, což dokládal i obrat učiněný v roce 1929 – bezmála 470 000 Kč. V tomto roce byli v podniku zaměstnáni kromě Antonína Vanického i jeho rodinní příslušníci – manželka Jana (Johana), která jej zastupovala v době nepřítomnosti a prodávala v obchodě, syn Vladimír byl tzv. cesťákem a rozvážel zboží, neteř Polívková připravovala zboží pro prodej a snacha Marie Vanická se podílela na expedici a výrobě. Kromě nich zde byl zaměstnán jeden učeň a dělnice.

Z období 30. a 40. let nejsou o činnosti firmy dochované žádné zprávy. Zachoval se pouze živnostenský list vydaný Okresním úřadem v Roudnici nad Labem 28. října 1940 na jméno Antonína Vanického, kde byl jako zvolená živnost zapsán prodej a výroba přípravků likérových a likérů. Někdy v této době byla firma zapsána do obchodního rejstříku Krajského obchodního soudu v Praze.

V činnosti pokračoval krátce podnik i po druhé světové válce a v prosinci 1946 byla firma zapsána u Okresního soudu v Lovosicích pod jménem Antonín Vanický, prodej a výroba přípravků likérových a likérů. Vanický plánoval rozšíření výroby, bohužel přišel rok 1948 a veškerým plánům byl konec. Výměrem Zemského národního výboru v Praze z 3. dubna 1948 byla do firmy zavedena národní správa a národním správcem byly ustanoveny Severočeské závody drožďářské, lihovarnické a likérnické, národní podnik, Krásné Březno. 3. listopadu 1948 byla národní správa zrušena, protože rozhodnutím ministerstva výživy byl podnik 22. října 1948 trvale zastaven. 1. června 1950 byl Antonín Vanický, tehdy již pětasedmdesátiletý, zaměstnán jako významný odborník ve výrobě lihovin v Severočeských lihovarech a drožďárnách v Krásném Březně, kde se věnoval kontrole správnosti receptur, které byly převzaty od jejich bývalých majitelů v neúplném stavu, a prováděl instruktáž destilatérů a kontrolu kvality výrobků. Antonín Vanický zemřel 1. února 1954.

IČ

Zdroje:

SOA Litoměřice – AF NAD 711 Krajský soud Litoměřice, inv. č. 1026, sig. XXII/35.

SOA Litoměřice – Sbírka matrik, inv. č. 170-20, s. 203.

SOkA Lovosice – AF NAD 1606 Vanický Antonín , destilace likérů a brandy, Třebenice.

Český granát, z. s., Český granát 3/2017, Třebenice 2017.

www.rum.cz, [citováno 2024-3-28].

www.trebenickemerunky.cz, [citováno 2024-3-28].

Soukromý archiv IČ.

Vzpomínky a rodinný archiv pana Čeňka Lišky z Třebenic, pravnuka A. Vanického.

Antonín Vanický, (1875-1954), Archiv IČ