Průmyslové dědictví

Grohmannové

Podnikatelská éra rodiny Grohmannů se datuje od 18. století, kdy se sítěmi a nitěmi obchodoval na Českolipsku Valentin Grohmann (1702-1709). Rodinné podnikání mělo základnu především ve Slezsku a jeho severočeskou větev založil především Carl Grohmann (1809-1884) působící ve Cvikově na Českolipsku. Výhodným sňatkem získal textilní podnik a v Lindavě v roce 1886 založil firmu Grohmann a syn, která zde provozovala barvírnu příze. V 60. letech 19. století Carl Grohmann zahájil expanzi podniku na Teplicko, kde připravil založení nové barvírny příze, které dokončil jeho syn Martin Grohmann (1840-1914). Živnostenské povolení k provozu závodu v Bystřanech nedaleko Teplic získal v roce 1866 a následující rok byla založena bratry Martinem (1840–1914), Theodorem (1844-1919) a Johannem (1842-1913) Grohmannovými firma Gebrüder Grohmann. Po smrti Carla Grohmanna převzal správu továren ve Cvikově a Lindavě Johann Grohmann.

Závod v Bystřanech byl založen jako barvírna, záhy byl ale doplněn o provoz přádelny a niťárny. V roce 1883 byl otevřen pobočný závod v Benešově nad Ploučnicí, kde Grohmannové postupně vlastnili dvě přádelny a dvě barvírny. V roce 1888 Martin a Theodor Grohmann zakoupili od hraběnky Černínové Dolní zámek v Benešově nad Ploučnicí. V roce 1898 bylo vlastnictví po zakoupení velkostatku Vidim rozděleno, zámek v Benešově přešel do rukou Martina Grohmanna a velkostatek Vidim pak do držení Theodora Grohmanna. Společným majetkem pak byla rodinná vila v Teplicích v Lipové ulici. Tu zakoupil na počátku 90. let 19. století Martin Grohmann a nechal ji nákladně upravit na reprezentativní sídlo podle návrhu Johanna Davida Ferbera. Benešovský zámek i zámek ve Vidimi na Mělnicku Grohmannové vlastnili až do konfiskace v roce 1945.

Majetkovou soustavu firmy v 90. letech 19. století rozšířilo podnikání v uhelné těžbě. Grohmannové v letech 1891-1892 získali dobývací pole v oblasti Kundratic, Dřínova, Vysoké Pece a Jezeří na Chomutovsku, kde provozovali hlubinnou těžbu pod názvem dolu Grohmann I. a Grohmann II. Důl byl opatřen železniční vlečkou na nádraží v Jezeří, kde se rovněž nacházelo ředitelství dolu. Na začátku 20. století v dole pracovalo tři sta devadesát horníků a bylo těženo kolem 200 KT uhlí, před první světovou válkou byl provoz rozšířen pro pět set horníků s těžbou 500 KT uhlí. Další důlní provoz doplňoval menší hlubinný důl Petr Pavel v Nechvalicích nedaleko Bystřan.

Theodor Grohmann byl v roce 1910 povýšen do šlechtického stavu s přídomkem von Hohenwidim. Vedle bohatého veřejného života a členství v řadě spolků byl Theodor vášnivým alpinistou a předsedou teplického alpského spolku. Jméno rodiny Grohmann proto nese horská chata vybudovaná teplickým spolkem ve Stubaiských Alpách, které Theodor jako horolezec aktivně navštěvoval. V meziválečném období vedli rodinné podnikání synové Martina Grohmanna, Kurt a Hans Jörg, a syn Theodorův, Arwed. Provoz v Benešově nad Ploučnicí byl odprodán v roce 1938 a závod v Bystřanech rodina vlastnila do roku 1945, kdy byli Grohmannové donuceni opustit Československo.

JiB

Zdroje:

Petr JOZA – Jan NĚMEC, Historie a současnost podnikání na Děčínsku a Šluknovsku, Žehušice 2012.

Vladislava VALCHÁŘOVÁ – Lukáš BERAN – Jan ZIKMUND, Industriální topografie – Ústecký kraj, Praha 2011.

Lukáš Beran – Vladislava Valchářová (eds.), Průmyslové dědictví Ústeckého kraje – mapování a revitalizace, Praha 2008.

SOkA Most – fond Bratři Grohmannové, přádelna a barevna, Bystřany.

SOkA Most – fond Grohmannovy uhelné závody, a. s. Dřínov.

SOkA Teplice – fond Grohmann Theodor.

Pohled na bývalou přádelnu bavlny a barevnu bratří Grohmannů v Bystřanech, 2014, Archiv Jana Hanzlíka(1)

Pohled na bývalou přádelnu bavlny a barevnu bratří Grohmannů v Bystřanech, 2014, Archiv Jana Hanzlíka