Josef Inwald
Židovský sklářský průmyslník a politik Josef Inwald se narodil v roce 1837 v malé obci Chyška nedaleko Úsobí na Havlíčkobrodsku. Svojí podnikatelskou dráhu nastartoval po ukončení studia polytechniky v roce 1862 v Německém Brodě, když přestavěl budovu mlýna a zřídil brusírnu skla. Jeho dalším působištěm se stal Německý Šicendorf, část dnešního Dobronína u Jihlavy, kde nechal vystavět sklárnu s brusírnou. Následovala stavba sklářské hutě a rafinerie ve Zlíchově u Prahy, která byla realizována v 70. letech 19. století. Tato továrna vyráběla velmi rozmanitý sortiment skleněných výrobků a řadila se v té době mezi největší sklářské provozy v Rakousku. Do dnešních dnů se továrna bohužel nedochovala, většina historického areálu, který se rozkládal v blízkosti dnešního smíchovského nádraží vzala za své při stavbě Zlíchovského tunelu. Zbyl zde pouze jediný z objektů, který je dnes využíván jako mezinárodní multifunkční centrum současného umění známé jako MeetFactory.
Po akvizici sklárny v Poděbradech v roce 1893 se Inwaldovo podnikání stočilo také na sever Čech, kde byly díky blízkosti uhelných dolů ideální podmínky pro sklářský průmysl. Zde začal roku 1895 s výrobou okenních skel. Hlavní závod se nacházel v Hudcově, který je dnes součástí Teplic, a na počátku 20. století přibyly také pobočné závody ve Velkém Březně a v rakouském Florisdorfu nedaleko Vídně.
Úspěchy firmy Sklárny a rafinerie Josef Inwald dokládala nejen četná ocenění ze světových výstav, ale i privilegia poskytnutá jejímu zakladateli osobně. Josef Inwald se tak mohl pyšnit množstvím medailí nebo mimo jiné titulem rytíře španělského řádu Karla III. Patrně nejvyššího vyznamenání se mu ale dostalo v roce 1902, kdy byl císařem Františkem Josefem I. povýšen do šlechtického stavu a do užívání získal dědičný titul Edler von Waldtreu. Této pocty však nedosáhl pouze jako podnikatel, vedle své obchodní činnosti se taktéž velmi aktivně věnoval veřejnému životu, a to především jako poslanec Českého zemského sněmu.
Na počátku 20. století se Josef Inwald přesunul do Vídně, kam přemístil jak vedení firmy, tak i svoji rodinu. S manželkou Karolínou měl celkem dva syny a čtyři dcery, přičemž synové Rudolf a Oskar se podíleli na vedení rodinného podniku. V roce 1906 ještě společně s otcem zakoupili válcovnu jemných plechů zvanou Rudolfova huť, ale vybudovat z ní pozdější slovutnou sklárnu však museli synové již zvládnout sami. Josef Inwald zemřel 19. května 1906 ve Vídni.
JD
Zdroje:
Radek SPÁLA a kol., Židovské osobnosti Teplicka: Jewish personalities of Teplice region: Išim jehudiim bamachoz Teplice, Teplice 2019.
Miroslav GRISA, Rudolfova huť v Dubí, Dubí 2006.
Österreichisches Biographisches Lexikon - Inwald von Waldtreu, Josef, dostupné z: https://www.biographien.ac.at/oebl/oebl_I/Inwald-Waldtreu_Josef_1837_1906.xml;internal&action=hilite.action&Parameter=Josef%20Inwald, [citováno 22.1.2025].
Detail na sklářskou značku, počátek 20. století, Oblastní muzeum v Ústí nad Labem
Půllitr vyrobený sklárnou Josef Inwald, počátek 20. století, Oblastní muzeum v Ústí nad Labem
Soubor víček od zavařovacích sklenic sklárny Josef Inwald, počátek 20. století, Oblastní muzeum v Ústí nad Labem
Víčko od zavařovací sklenice sklárny Josef Inwald, počátek 20. století, Oblastní muzeum v Ústí nad Labem
Zavařovací sklenice sklárny Josef Inwald, počátek 20. století, Oblastní muzeum v Ústí nad Labem
