Důl President Masaryk v Břežánkách
Mezi nejmodernější důlní provozy meziválečného Československa patřil i státní hlubinný důl President Masaryk v prostoru mezi zaniklými obcemi Břežánky, Břešťany a Jenišův Újezd. Jeho prostor nebyl dříve hlubinnou těžbou výrazněji zasažen, k dosažení uhelné sloje v hloubce sto sedmdesát až sto devadesát metrů bylo nutné překonávat vrstvy tekutých písků (tzv. kuřavky), které nabývaly mocnosti až padesát metrů. Rizika těžby v okolním prostoru dokázalo několik průvalů kuřavky na sousedních dolech. Po realizaci průzkumných vrtů bylo 27. května 1927 přistoupeno k provedení slavnostního výkopu první těžní jámy, který vykonal ministr veřejných prací Dr. Franz Spina. Vlastní hloubení realizovala specializovaná vrtná firma Julius Thiele z nedalekého Oseka u Duchcova. Při hloubení byla ložiska kuřavky zmáhána Poetschovou metodou zmrazování, jednalo se o postup známý již od sklonku 19. století, který byl v regionu prvně užit při hloubení dolu Venuše u Konobrže na Mostecku. V případě dolu Masaryk se o jednalo patrně o největší a nejsložitější zmrazování kuřavky v celém Československu, které bylo prováděno věncem vrtů s aplikací čpavku. Po odtěžení zmrzlého materiálu byly stěny vyzděny z ocelolitinových tvárnic dodaných plzeňskými závody Škoda. Hloubení těžních jam bylo realizováno v letech 1927-1929 do hloubky sto devadesáti metrů. V září 1929 bylo dosaženo uhelné suroviny a dolu byly propůjčeny první dolové míry. Vybavení těžních jam dodaly Škodovy závody v Plzni (jáma č. 2) a ČKD Praha (jáma č. 1). Dne 5. března byl důl slavnostně pokřtěn jako státní důl President Masaryk, tento akt proběhl u příležitosti 80. narozenin T. G. Masaryka.
Důl byl projektován jako moderní stavba vybavená v důlním areálu třídírnou uhlí a nakládacím zařízením, přičemž plánovaná kapacita těžby byla 600 000 tun ročně a důl měl zaměstnat až tisíc horníků. Projektantem technických staveb dolu byl profesor Milan Babuška (1884-1953) a dodavatelem prací byla pražská stavební firma Václav Nekvasil. Architekt vtiskl mohutné novostavbě strohou funkcionalistickou formu – stavby byly řešeny jako železobetonový skelet vyzdívaný cihlami, které byly kombinovány s rozsáhlými prosklenými plochami a prvky z pohledového betonu. Charakteristickou dominantou důlního areálu byla dvojice protilehlých těžních věží. Výzdobu správní budovy dolu doplňovaly kovové desky s reliéfy důlních profesí od akademického sochaře Václava Šáry (1893-1951) z Příbrami. V roce 1934 proběhla výstavba třídírny uhlí. Pro potřeby ubytování zaměstnanců dolu byly v Břešťanech v letech 1935-1937. Ministerstvem veřejných prací vystavěny z tzv. fondu sociální péče o horníky tři moderní funkcionalistické bytové domy podle návrhu Františka Alberta Libry (1891-1958).
Roku 1939 byl důl po okupaci sudetské oblasti začleněn do akciové společnosti Sudetenländische Bergbau (SUBAG) a od roku 1938 tak nově nesl jméno Konrád Henlein. V letech 1942-1943 byl důl rozšířen připojením dosud samostatných dolů Emerán a Amálie v Břežánkách a dolu Františka v Ledvicích. V květnu 1945 byl obnoven původní název President Masaryk, důl byl převzat do národní správy a později byl jako národní podnik součástí Kombinátu SHD. Od roku 1953 nesl důl jméno Stalingrad a v roce 1965 byl centralizací začleněn jako závod národního podniku Doly Klementa Gottwalda. Od roku 1962 pak bylo provedeno přejmenování na Důl Mír. Z důvodu přechodu k povrchové těžbě velkolomem Maxim Gorkij zde byla v roce 1973 těžba ukončena.
JiB
Zdroje:
Eduard MIKUŠEK, Důl Mír, Ústí nad Labem 1973.
Zdeněk DVOŘÁK, Důl Mír u Břežánek, Hornické listy, č. 5–6, 2014.
Důl Mír, nedatováno, SOkA Most
