Poldina huť v Chomutově
V letech první světové války se rozšířily zastavěné území Chomutova dva nové průmyslové podniky. 28. července 1916 odsouhlasilo městské zastupitelstvo prodej pozemků na jihozápadním okraji města (v dnešní Dolní ulici) firmě Richard Knöspel a syn z Novoborska, která na nich ihned poté postavila sklárnu.
Větší význam pro Chomutov měl vznik dalšího – po Mannesmannových válcovnách v pořadí již druhého – podniku těžkého průmyslu, pobočky Poldiny huti z Kladna. Městští zastupitelé iniciativně využili zájmu kladenské speciální ocelárny, založené roku 1889 Karlem Wittgensteinem, která si Chomutov vybrala zejména kvůli dobrému železničnímu spojení mezi oběma městy, a postarali se o to, aby Poldina huť našla v Chomutově ty nejlepší podmínky pro otevření svého pobočného závodu. V listopadu 1916 se rozhodlo přispět sumou 150 000 korun na částečnou úhradu za vykoupení soukromých pozemků na jihozápadní straně Chomutova, mezi městským hřbitovem a obcí Spořice.
Ocelárna, jejíž výstavba začala v prvních měsících roku 1917, vytvořila nepřekonatelnou překážku na původní cestě, která po staletí vedla z Chomutova do Spořic, a musela vznikout nová komunikace, nynější Spořická ulice, obcházející Poldinu huť po jejím západním okraji.
Továrna zahájila provoz ještě v době války, kdy vznikly haly s ocelovou konstrukcí, v nichž byly umístěny ocelárna, kovárna a železobetonové budovy kotelny, plynárny, elektrárny a soustružnických dílen. Kvůli válečnému nedostatku odpovídajícího stavebního materiálu bylo pro stavbu válcovny, tažírny a žíhárny s mořírnou použito i dřevo, a k plnému zahájení provozu tak došlo až v roce 1920.
Stavební projekt chomutovské Poldiny huti vypracoval architekt Adolf Meretich z Karlových Varů. Ten navrhl i bytový dům pro úředníky ředitelství Poldiny huti v dnešní Čechově ulici č. p. 1350, postavený v letech 1920-1922. Několik dělnických domů následně vzniklo ve Spořicích v dnešní Nerudově ulici (č. p. 249-251, 253, 351-352 a 428).
Hned na počátku své činnosti si chomutovská Poldina huť zajistila vlastní zdroj kvalitního uhlí, když roku 1917 získala Důl Rafael u Krbic (těžbu zahájil v letech 1900-1901, po roce 1945 byl přejmenován na důl Václav, provoz ukončen 31. března 1960) a o tři roky později důl Elza v Kralupech u Chomutova (činná od konce 19. století, po roce 1945 přejmenován na důl Ludmila, těžba ukončena 29. prosince 1967). Do Poldiny hutí se uhlí dováželo po železnici. Důl Elza byl spojen vlečkou s kralupským nádražím, z dolu Rafael vedla šestikilometrová úzkokolejná dráha do Chomutova a v roce 1942 byla mezi dolem a hutí postavena přes tři kilometry dlouhá lanová dráha.
Její nejdůležitější částí byl provoz s elektrickými pecemi pro výrobu ušlechtilých konstrukčních a nástrojových ocelí. Měla vlastní elektrárnu s výkonem osm megawatt. Ocel se dále zpracovávala v plynových pecích, mořírnách a kalírnách a nejčastěji opouštěla továrnu v podobě profilů, hřídelí, výkovků, ocelových per atd. V roce 1939 přešel závod na válečnou výrobu a byl u něj postaven největší pracovní a zajatecký tábor v Chomutově pro asi patnáct set osob. Časně ráno 19. dubna 1945 byla továrna poškozena při náletu anglických a amerických bombardérů. Spojenecké bomby zasáhly výrobu ventilů, mořírnu, tažírnu drátů a vyžádaly si i oběti mezi válečnými zajatci a totálně nasazenými.
Po znárodnění se Poldina huť v Chomutově stala od ledna 1946 součástí Spojených oceláren, n. p. Kladno. V roce 1949 z nich byla vyčleněna jako samostatný národní podnik a o dva roky později přejmenována na Závod Julia Fučíka Chomutov. V roce 1958 byla připojena k chomutovským válcovnám. Samostatným státním podnikem se opět stal v červenci 1989 a o tři roky později se tento podnik změnil na akciovou společnost Železárny Chomutov.
PR
Zdroje:
Jaroslav BÍLEK – Ladislav JANGL – Jan URBAN, Dějiny hornictví na Chomutovsku, Chomutov 1976, s. 132-133.
Petr RAK, Z historie podnikání, in: Historie a současnost podnikání na Chomutovsku, Kadaňsku a Vejprtsku, Žehušice 2003, s. 79 a 91.
Vladislava VALCHÁŘOVÁ – Lukáš BERAN – Jan ZIKMUND, Industriální topografie – Ústecký kraj, Praha 2011, s. 46-47.
.jpg)
Pohled na dnešní Poldinu huť v Chomutově, 2025, Archiv JP(1)
.jpg)
Pohled na dnešní Poldinu huť v Chomutově, 2025, Archiv JP(2)
Pohled na dnešní Poldinu huť v Chomutově, 2025, Archiv JP
