Panhansova strojírna v Klášterci nad Ohří
Firmu Antonín Panhans, továrna na stroje a nástroje Klášterec nad Ohří založil její majitel, původně obchodník s nářadím, pocházející z Perštejna v letech 1918-1920. Jeho společníkem byl ing. Gustav Tetzner. Od samotných počátků se nejednalo o úplně malý podnik, pracovalo v něm asi sedmdesát dělníků a zaměřoval se na výrobou pil na dřevo, kov, kámen a korek. Později svůj výrobní sortiment rozšířil na výrobu dřevoobráběcích strojů se zabudovanými elektromotory, pil a speciálního nářadí pro frézy a vrtačky. Výdělečným živnostníkům nabízel i stavebnicové soubory železných součástek pro samostatnou montáž truhlářských a kolářských strojů. Suroviny pro jejich výrobu dovážela z Německa a ze Švédska. Své výrobky exportovala především do Rakouska, Polska, Itálie a do zemí balkánského poloostrova.
Původně sídlila poblíž kláštereckého náměstí v Zahradní ulici v č. p. 224 a 244. Jednalo se ale o část města s výhradně obytnou zástavbou nedaleko lázeňské zóny, kam se její provoz příliš nehodil. Na základě soudního rozhodnutí ze 4. února 1927 musela dokonce do osmi dnů zbourat tovární komín. Rychle si ale našla jiné působiště a 9. srpna 1927 začala výrobu v nových prostorách u vlakového nádraží v sousedních Miřeticích. Na konci dvacátých let otevřela pobočku v Olomouci a počet jejích zaměstnanců se pohyboval okolo sto padesáti dělníků. V roce 1930 musela čelit důsledkům hospodářské krize, s nimiž se ale nakonec dokázala vyrovnat a zůstat konkurenceschopná.
Nový impuls pro další rozvoj podniku Antonína Panhanse přineslo začlenění severočeského pohraničí do nacistického Německa. 20. ledna 1939 se jeho název změnil na Klášterecké strojírny Klášterec nad Ohří, spol. s.r.o. V té době jí patřily pobočné závody v Prunéřově a Měcholupech u Žatce, o něco později ještě také strojírna a slévárna v Loučné pod Klínovcem. Ještě tentýž rok si však změnila jméno podruhé na Sudetendeutsche Maschinen und Gerätebau, G. m. b. H., (zkráceně SUMAG). Za války se v ní s pomocí zajatců a totálně nasazených vyráběly především letecké součástky a letecká výzbroj.
Po květnu 1945 byla do podniku dosazena národní správa a dostal nové jméno, nejprve Klášterecké strojírny a poté Strojírny Baťa (v lednu 1947 byl jeho národním správcem ustanoven dr. Ivan Holý, podnikový ředitel ve Zlíně). Vyhláškou ministerstva průmyslu č. 990 ze dne 17. září 1947 byla jeho majetková podstata začleněna do n. p. Spojené továrny na obráběcí stroje Praha.
První léta po druhé světové válce, pokud jde o kláštereckou strojírnu, lze označit jako dobu určité nevyhraněnosti a hledání nosného výrobního programu. Tyto časy skončily v letech 1951-1952, kdy se závod v Klášterci nad Ohří stal součástí n. p. Závody přesného strojírenství Brno-Líšeň. Současně k němu byla přičleněna strojírna v nedaleké Černýši, v níž od roku 1929 vyráběla vysoce kvalitní kuličková ložiska švédského koncernu Svenska Kugellager-Fabriken z Göteborgu; a kuličková ložiska se nově začala vyrábět i v bývalé klášterecké továrně Antonína Panhanse.
Nové výrobní zaměření se brzy ukázalo jako velice perspektivní. Rozhodnutím ministerstva průmyslu k 1. lednu 1953 vznikl národní podnik Závody na kuličková ložiska Klášterec nad Ohří a o rok později byla zaregistrována ochranná známka ZKL. Od roku 1965 spadal podnik pod generální ředitelství závodů valivých ložisek v Povážské Bystrici. Na konci šedesátých let se továrna v Klášterci nad Ohří rozšířila o nové provozní prostory a výroba kuličkových ložisek v černýšské strojírně skončila. Po roce 1990 byla ze ZKL Klášterec nad Ohří vytvořena samostatná akciová společnost.
PR
Zdroje:
SOkA Most – Sumag, sudetoněmecká strojírna a nástrojárna, s. r. o., Miřetice 1921-1948.
Zdeněk VACHATA, Klášterec nad Ohří. Přehled dějin města a okolí, Klášterec nad Ohří 1997, s. 138-139, 141-142.
.jpg)
Pohled na firmu ZKL v Klášterci nad Ohří, kolem roku 2024, Archiv JP(1)
.jpg)
Pohled na firmu ZKL v Klášterci nad Ohří, kolem roku 2024, Archiv JP(2)
Pohled na firmu ZKL v Klášterci nad Ohří, kolem roku 2024, Archiv JP
