Motocykly Čechie-Böhmerwald
Ikonickou značkou Šluknovska byla bezesporu Čechie-Böhmerwald, tedy firma, jež vyráběla motocykly. Založil ji ve 20. letech 20. století Albin Hugo Liebisch a jeho zázemí se patrně nacházelo v dílně a garážích jeho zaměstnavatele Afreda Hielleho, jenž sídlil v Krásné Lípě. Mezi lety 1921-1924 tento konstruktér sestrojil svůj první motocykl, o kterém se však nedochovalo příliš zpráv, ale známé bylo to, že ho nazval Mamut. V roce 1922 Liebsch podnikl další krok k oficiální výrobě a nechal si zapsat do živnostenského rejstříku živnost na stavební a strojní zámečnictví. V roce 1925 pak dokončil vývoj svého dalšího motocyklu a s tímto značně nepřehlédnutelným strojem se proháněl po Krásné Lípě, přičemž si nemusel dělat bůhvíjakou reklamu, stačilo zastavit na frekventovaném místě a seběhnuvším se spoluobčanům vyprávět o technické specifikaci stroje. Ovšem na oficiální schválení svých motocyklů si musel počkat až do roku 1927, kdy na základě zkoušky byly tyto stroje připuštěny k jízdě po veřejných cestách.
Ovšem poté, co Hielle, u něhož měl zázemí, opustil severní Čechy a své sídlo prodal, rozhodl se Liebsch v roce 1931 zakoupit malý závod původně určený k výrobě zemědělských strojů v Kunraticích u Šluknova. Továrnu spolu s vedlejším domem zakoupil za 200 000 Kčs a během dubna až července 1931 se jeho firma přestěhovala právě sem. Avšak na nákup závodu neměl patřičný obnos v hotovosti, proto si ho zakoupil na splátky. V době nastupující hospodářské krize se mu ale dluh umořoval jen velmi těžko a v roce 1935 mu hrozila i exekuce, kterou ale nakonec odvrátil, i když ceny jeho motocyklů kvůli krizi klesly v průměru o 1 000 Kčs. Alespoň na chvíli tak pro Liebsche přišlo období rozkvětu, a to také díky podpoře sudetoněmeckých podnikatelů od Henleinovy strany, jež měla Liebschovi v roce 1937 předem zaplatit za dodávku většího množství motocyklů.
Mezi zboží, které mezi lety 1925-1939 prodával, patřilo hned několik typů motocyklů poháněných motory vlastní konstrukce. Již při úředním schvalování měl Liebsch jasno v označení dlouhého a krátkého typu svého motocyklu – dlouhý typ byl nazýván jako Cestovní model a krátký typ, jenž byl upřednostňován hlavně mladšími zákazníky, nazval jako Sportovní model. Na dlouhých modelech mohly cestovat celkem tři osoby a ve spojení se sidecarem uvezly tyto stroje stejné množství pasažérů jako malý automobil. Okolo roku 1930 pak nabízel i Luxusní cestovní model Čechie. Co se týká cen za motocykly v tomto období, v roce 1928 zaplatil zákazník za Cestovní model 14 500 Kčs, Sportovní model stál 13 900 Kčs a sidecar Aero se prodával za 4 900 Kčs. Ohledně výroby těchto strojů, patrně nejvýstižnějším označením podniku bylo „stavba motocyklů Čechie“, neboť většinu dílů si nechával zakázkově dělat v jiných továrnách Šluknovska, například u Gustava Thieleho, Julia Alfreda Winklera či Johanna Grohmanna a mnoha dalších.
Jak již bylo zmíněno výše, propagace motocyklů Albina Liebsche byla opravdu osobitá. Prováděl ji například přes splátkový systém, různé speciální slevy, množství propagačního materiálu a propagační jízdy po Evropě. Co se týče reklamních prospektů, do dnešní doby se jich podařilo nalézt celkem dvacet typů. Nejzajímavějším druhem propagace byly testovací jízdy a protože majitel firmy miloval Alpy, jízdy se konaly právě tam. Motocykly Čechie zde šplhaly do kopců těchto velehor a sjížděly dolů po klikatých silničkách. Fotogenické snímky z těchto cest mu pak posloužily ve výše zmíněných propagačních materiálech.
Avšak na počátku druhé světové války zakázali nacisté Liebschovi další výrobu motocyklů a náhradním výrobním programem v této továrně měla být produkce motorových půdních fréz pro drobné pěstitele zeleniny. Tato výroba byla však v roce 1940 pro nedostatek paliv ukončena a od ledna tohoto roku se v továrně začaly vyrábět hlavice k dělostřeleckým granátům.
Po skončení války, konkrétně 30. května 1945, adresoval Liebsch Okresní správní komisi ve Šluknově žádost o povolení k dalšímu provozu, která však nebyla vyslyšena a již o pár dní později se kunratického podniku ujal nově jmenovaný národní správce František Pokorný, který však podnik rozkradl a vedl ho spíše k zániku. Ten nakonec nastal až v roce 1964, kdy byly budovy zbourány a na jejich místě vznikla chatařská oblast.
JiM
Zdroje:
Petr JOZA - Jan NĚMEC, Historie a současnost podnikání na Děčínsku, Žehušice 2012.
Jan NĚMEC, Legendární motocykl Čechie: osudy Albina Liebische, konstruktéra nejdelších motocyklů, Praha 2010.
Detail motocyklu s nápisem Böhmerland, výroba 30. léta 20. století, Oblastní muzeum v Ústí nad Labem
Detail motoru motocyklu Böhmerland, výroba 30. léta 20. století, Sudetendeutsches Museum
Motocykl Böhmerland v expozici Muzea města Ústí nad Labem, výroba 30. léta 20. století, Oblastní muzeum v Ústí nad Labem
Nejdéle sériově vyráběný motocykl na světě značky Böhmerland neboli Čechie, výroba 30. léta 20. století, Sudetendeutsches Museum
