Těžký průmysl

Plynárna Litoměřice

Historie plynárny v Litoměřicích je úzce spjata s rozvojem plynárenství v českých zemích, jehož rozvoj započal v 19. století. Plynárny tehdy sloužily především k výrobě svítiplynu, což byl plyn získávaný z uhlí a využívaný k osvětlení a později i k vytápění. Plynárenství v českých zemích se začalo rozvíjet v roce 1847, kdy byla otevřena první veřejná plynárna v Karlíně u Prahy. Litoměřická plynárna byla jednou z řady městských plynáren zprovozněných během druhé poloviny 19. století. Tyto plynárny výrazně přispěly k modernizaci měst, zaváděním veřejného osvětlení i zásobováním domácností.

Svítiplyn se v Litoměřicích objevil již v roce 1818, tehdy ho A. Wagner vyráběl za pomoci odplyňování dřeva v železné retortě, která byla umístěná v žárovém topeništi. Takto vyrobený plyn pak používal k osvětlení. První obecní plynárna pak byla ve městě otevřena v roce 1872, podle litoměřického adresáře z roku 1877 bylo její umístění v ulici na Předměstí č. p. 98.

Na počátku 19. století se začalo s mohutnou modernizací města, byla vybudována nová kanalizace, vodovod a proběhly i mnohé menší investice. Jednou z nich byla také výstavba nové plynárny na místě někdejší Niklasovy koželužny za městem na levé straně při silnici vedoucí na Křešice. Ta byla vybudována v roce 1905 nedaleko dolního nádraží. Toto umístění bylo vybráno z toho důvodu, že ve zmíněné době bylo jedinou surovinou pro výrobu svítiplynu uhlí. A uhlí potřebné k jejímu provozu bylo přiváženo nejprve po Labi, aby bylo následně dopravováno z nádraží do plynárny přímo po vlečce. Svítiplyn se v této době vyráběl v karbonizačních pecích, které byly retortové, litoměřická plynárna těchto retort měla celkem sedm.

Postupem času s rozvojem zemního plynu pak ztrácely tradiční plynárny na významu, stejně tomu bylo i u litoměřické. Zásadní změny nastaly ve druhé polovině 20. století, kdy se od výroby svítiplynu přešlo k distribuci zemního plynu, což zjednodušilo provoz a zvýšilo efektivitu, avšak také to znamenalo konec těchto prvotních zařízení.

JiM

Zdroje:

Richard MANDELÍK, Historie a současnost podnikání na Litoměřicku, Roudnicku a Lovosicku, Žehušice 2009.

Jan SMETANA – Jindřich TOMAS – Miroslava BENEŠOVÁ, Dějiny města Litoměřic, Litoměřice 1997.

Marek VITALIJ, Litoměřice v proměnách času, Hostivice 2011.

Karel KUČA, Města a městečka v Čechách na Moravě a ve Slezsku, Praha 1998.

Vyobrazení litoměřické plynárny, postavena 1905, (Richard MANDELÍK, Historie a současnost podnikání na Litoměřicku, Roudnicku a Lovosicku, Žehušice 2009.)