Ocelárny 1. máje Most
Po druhé světové válce byla do akciové společnosti Ocelářský průmysl Most zavedena národní správa a v říjnu 1945 byl podnik znárodněn a stal se jedním ze závodů národního podniku Spojené ocelárny Kladno.
Obnova výroby se z důvodu nedostatku surového železa rozbíhala pozvolna, ve válcovně došlo k obnovení výroby v srpnu 1945 a ocelárna byla v plném provozu od 1. října 1945. Jako surovina se zpočátku používaly i bomby a granáty zbavené výbušných náloží, a v červnu 1946 se tak do vsázky dostal granát, z něhož nebyla z nedbalosti odstraněna třaskavina. Následným výbuchem byla poškozena martinská pec. Tragičtější následky měla nedbalost při odstraňování výbušniny z letecké pumy, kdy byli v srpnu téhož roku při explozi zabiti dva zaměstnanci a tři zraněni.
V roce 1949 byly mostecké ocelárny převedeny ze Spojených oceláren Kladno do nově zřízeného národního podniku Válcovny trub Chomutov. Ocelárna vyráběla ingoty o průměrné váze sto čtyřicet pět až sto padesát kilogramů, kulatý a podkovákový drát a betonové, uzlové a tyčové železo. Výrobky odebíral závod v Chomutově (kulaté ingoty jako základní materiál na výrobu bezešvých trubek) a Spojené ocelárny (válený materiál). Produkce byla exportována též do Argentiny, Bulharska, Dánska, Norska, Německa a Švédska.
K 1. lednu 1951 došlo k reorganizaci hutního průmyslu a mostecké ocelárny se staly samostatným národním podnikem s názvem Ocelárny 1. máje Most. Nicméně 1. ledna 1958 byl samostatný národní podnik Ocelárny 1. máje Most zrušen a převeden do správy n. p. Válcovny trub Chomutov.
V 60. letech ocelárna disponovala dvěma Siemens-Martinskými pecemi o obsahu čtyřicet pět tun. Válcovna byla vybavena dvěma narážecími pecemi, jež byly rovněž vytápěny olejem (jedna byla trvale v provozu, druhá v rezervě). Celková výroba válcovaného materiálu se z poloviny expedovala do zahraničí. Poté, co bylo rozhodnuto o likvidaci staré části města Mostu, kam byly zahrnuty i Ocelárny 1. máje, byla výroba postupně přesouvána do jiných závodů v Plzni, Bílé Cerekvi, Hrádku u Rokycan a Kladna. V prostoru ocelárny byla plánována výstavba tzv. koridoru inženýrských sítí, a roku 1972 tak započala likvidace závodu. Dne 30. března 1973 došlo k zastavení výroby na rovnacích a zkrucovacích strojích, výroba na válcovací trati a na ostatním pomocném zařízení byla ukončena k 30. září 1973 a veškerá výrobní činnost v Ocelárnách 1. máje Most se definitivně zastavila k 1. červenci 1974.
MaM
Zdroje:
SOkA Most – Válcovny trub a železárny, n. p., Chomutov, odštěpný závod Ocelárny 1. máje, Most
50 let Ocelárny 1. máje, Most 1966.
Jaroslav KALVODA, Mostecké ocelárny, Chomutov 1973.
Ocelárny 1. máje Most – areál závodu, 50. léta 20. století, SOkA Most
Ocelárny 1. máje Most – interiér, 50. léta 20. století, SOkA Most
Poslední tavba v Ocelárnách 1. máje Most, 1959, SOkA Most
