Rakouský ocelářský průmysl s. r. o.
Na začátku roku 1914 založilo v Plzni několik plzeňských a žateckých podnikatelů firmu Rakouský ocelářský průmysl s. r. o. (Oesterreichische Stahl-Industrie, Gesellschaft m. b. H.), která měla vyrábět válcovaný drát pro potřeby vlastních firem zakladatelů. Každá firma se zavazovala odebírat ročně pevně stanovené množství drátu – firma Richard Hirsch v Plzni tři sta vagonů, firma Leopold Telatko v Žatci dvě stě devadesát vagonů, firma Simon Semler v Plzni dvě stě dvacet vagonů a firma Eisner & Levit, továrna na drát a drátěnky v Lobzech u Plzně devadesát vagonů, celkem tedy devět set vagonů po deseti tunách.
Jako sídlo společnosti si podnikatelé vybrali město Most, protože předpokládali, že zdejší šachty a průmyslové podniky budou odebírat železářské výrobky a také zde nebude nouze o železný šrot, který závod k výrobě potřeboval. Kmenový kapitál nově zřizované společnosti činil 1 530 000 korun. Ještě během roku 1914 byly od města Mostu a firmy Richter & Co. zakoupeny pozemky u státní silnice Most-Praha a v následujícím roce započaly stavební práce. Probíhající světová válka na jednu stranu výstavbu komplikovala, neboť se vyskytovaly problémy v dodávkách stavebního materiálu a mnoho dělníků muselo odejít na frontu, zároveň ale potřeba oceli pro armádu umožňovala pokračovat v budování závodu. Výroba mohla být zahájena až v červnu roku 1916, kdy byla spuštěna dvaceti tunová sklopná Siemens-Martinská pec.
Ocelárna vyráběla válcovaný drát s průměrem od pěti do šestnácti milimetrů, speciální čtyřhranný drát podkovákový (na hřebíky-podkováky pro připevňování podkov), betonářskou ocel, tyčové železo s průměrem šestnáct až třicet milimetrů a odlévané ocelové ingoty. Většina zdejší produkce směřovala pro armádu. Koncem roku 1917 došlo k navýšení základního kapitálu a přistoupení dalšího společníka – Žatecké továrny na podkováky Mustad & syn s nárokem na odběr tři sta padesát vagonů válcovaného drátu. Tyto změny reagovaly na rozhodnutí ministerstva války, že veškerá produkce bude určena pro jeho potřebu, takže mělo dojít k dalšímu rozšíření provozu. K tomu však došlo až po skončení války.
V únoru 1919 byl název firmy upraven na Ocelářský průmysl, společnost s r. o. (Stahlindustrie-Gesellschaft m. b. H.). V roce 1920 začala výstavba druhé ocelárny vybavené třiceti tunovou Martinskou pecí, která byla uvedena do provozu v červnu roku 1923. Kvůli nespolehlivým dodávkám elektrické energie z městské elektrárny docházelo k přerušování provozu a tím i ekonomickým ztrátám. Proto byla v roce 1922 postavena vlastní elektrárna s výkonem 2 600 KW. Ve stejném roce byla společnost s r. o. přeměněna na akciovou společnost. V této době firma zaměstnávala přes tři sta pracovníků. Až do začátku roku 1929 rostla produkce ocele i válcovaného materiálu. Hospodářská krize se sice projevila snížením produkce, ovšem i přesto došlo v první polovině 30. let k modernizaci a rozšíření některých výrobních zařízení. Ve 30. letech byl výrobní sortiment rozšířen o výrobu stavební oceli pod značkou Isteg, ocelářský průmysl Most získal licenci pro Československo k její výrobě od firmy Isteg-Steel Corporation Luxemburg.
Po nuceném připojení českého pohraničí k Německu v roce 1938 se ocelárna dostala do ekonomických problémů, protože závody v Sudetech nesměly vyvážet do oblasti původního Německa, ale naopak říšské firmy sem své výrobky dovážet mohly. Pro ocelárnu znamenaly vážnou konkurenci především Drátovny Düsseldorf. Ovšem začátek války situaci velmi změnil. Také mostecká ocelárna se zapojila do válečné produkce. V roce 1941 se zde dokonce vyráběly i granáty, protože ale jejich výroba byla technologicky příliš náročná, došlo záhy k jejímu zastavení. I přesto v letech druhé světové války ocelárna i válcovna dosáhly nejvyšší výroby od doby svého založení. Po osvobození byla v podniku zavedena národní správa a národním správcem byl ustanoven dr. ing. Jaroslav Horák z Mostu. Ocelárnu se podařilo uvést do částečného provozu koncem července 1945, ale plný provoz byl kvůli nedostatku surového železa obnoven až od 1. října 1945, válcovna začala vyrábět dne 10. srpna 1945.
MaM
Zdroje:
SOkA Most – Ocelářský průmysl, a. s., Most.
50 let Ocelárny 1. máje Most, Most 1966.
Jaroslav KALVODA, Mostecké ocelárny, Chomutov 1973.
Fotografie provozu, 1. polovina 20. století, SOkA Most
