Severočeská uhelná společnost Most
Předchůdci Severočeské uhelné společnosti Nordböhmische Kohlenwerks-Gesellschaft těžili na dolových polích u Černic, Horního Jiřetína a Janova již na počátku 19. století. Rozvoj začal po roce 1873, kdy Anglorakouská banka ve Vídni pověřila vedením svých důlních závodů Adolfa Gustava Scholze. Ten prosadil otevření nového hlubinného dolu u Dolního Jiřetína a v roce 1878 bylo započato s hloubením. Důl Quido I se stal prvním dolem v revíru, kde se použilo hlubinných parních vodních čerpadel a v roce 1885 prvního hlubinného ventilátoru se strojovým pohonem. V roce 1883 došlo mezi bankou a ústeckou firmou Ignaz Petschek k dohodě o výlučném prodeji uhlí vytěženého na dole Quido I. Roku 1886 začalo hloubení dolu Humboldt I, který dosáhl hloubky sto šedesát metrů. Následujícího roku se zde již začalo těžit. V roce 1888 bylo započato s hloubením dolu Centrum. Důl dosáhl hloubky sto šedesáti šesti metrů a byl předán do provozu dne 6. července roku 1889.
Dne 4. února 1890 založili Ignatz Petschek a Anglorakouská banka akciovou společnost pod názvem Nordböhmische Kohlenwerks Gesellschaft. Důlní majetek společnosti se nacházel na úpatí Krušných hor a zahrnoval související území od obce Louka, přes Růžodol, Lipětín, Dolní Litvínov, část katastrálního území Horního Litvínova, Záluží, Horní a Dolní Jiřetín, Komořany, Černice, Albrechtice, Jezeří až po Ervěnice. Po vzniku společnosti se pokračovalo v otevírání dalších ložisek a ve zřizování dalších dolů. Ještě v roce 1890 bylo započato s hloubením dolu Humboldt II, důl byl otevřen počátkem dubna 1891. V roce 1891 započala společnost hloubit jámu pro další nový důl, který byl vyhlouben do dvou set čtyř metrů hloubky a obdržel název Radetzky, po roce 1918 byl přejmenován na důl Kolumbus.
Všechny doly společnosti byly v roce 1894 vybaveny vzduchovými kompresory, lanovkami, vagonovými váhami a posouvadly. Těžba dosáhla v roce 1895 ve všech dolech celkem na 1 240 704 tun uhlí. Společnost poté dále pokračovala v nákupu důlního majetku. V roce 1897 koupila povrchové doly Germania (později přejmenovány na Fortuna) a Jupiter v Komořanech. V roce 1900 byla v dolech Quido zřízena nová třídírna s přímou překládkou a postavena kotelna. Rovněž důl Humboldt obdržel novou výkonnější třídírnu a v dole Centrum byla zřízena nová třídírna s překládkou o rok později. Dne 14. ledna 1902 se provalila povrchová voda do dolu Jupiter, kde zahynulo čtyřicet tři osob, a těžba v dole Jupiter tak byla zastavena. V roce 1902 bylo také započato s hloubením druhé těžní jámy pro důl Radetzky. Důl Quido II obdržel novou železnou těžní věž a novou šachetní budovu, v dalším roce byly vyměněny staré těžní stroje. V roce 1907 byly uvedeny do provozu důl Tegetthoff I a v té době nejmodernější důl, který společnost měla, Tegetthoff II. Po roce 1918 byl důl přejmenován na důl Herkules, jenž byl celý elektrifikován.
Po vypuknutí první světové války byl povolán velký počet zaměstnanců do vojenské služby. Železnice byla využívána výhradně pro vojenské účely pro přepravu výzbroje a vojska. Tím bylo v roce 1914 vytěženo pouze 1 933 352 tun, tedy o 398 701 tun méně než v předchozím roce. Při dole Germania byl však v roce 1915 zřízen zajatecký tábor, čímž se podařilo opět zvýšit těžbu. Roku 1920 bylo poté započato s pracemi na novém povrchovém dolu Quido IV, který byl uveden do provozu roku 1922. Společnost rovněž získala důl Elly, který navazoval na dolová pole společnosti směrem na Dřínov a Ervěnice.
V roce 1927 byla uvedena do provozu nová ústřední elektrárna budovaná od roku 1926 při dole Fortuna, která zásobovala všechny ostatní doly Severočeské společnosti. Elektrárny na dolech Herkules a Kolumbus byly ponechány jako rezervy a zastaralá elektrárna dolu Humboldt II byla zrušena. Politické události roku 1938 se podepsaly na chodu společnosti. Mobilizace v květnu a září i obsazení českého pohraničí nacistickým Německem zapříčinilo opětovné snížení celoroční těžby a ještě v roce 1938 byly podíly židovské skupiny kolem Julia Petscheka prodány Živnostenské bance v Praze, od níž je získala říšsko-německá banka v Drážďanech. Tím se stala drážďanská banka majitelkou většiny akcií také Severočeské uhelné společnosti.
Severočeská uhelná společnost zanikla v roce 1939 a její doly Elly, Herkules, Quido I, III a IV, Kolumbus, Centrum a Fortuna byly sloučeny do nově vytvořené Sudetenländische Bergbau Aktiengessellschaft (SUBAG).
MaM
Zdroje:
SOkA Most – fond Severočeská uhelná akciová společnost, Most.
Gustav SCHNEIDER, Der Braunkohlen-Bergbau in den Revierbergamts-Bezirken Teplitz, Brüx und Komotau, Teplitz 1899.
Wilhelm WEIZSÄCKER, Geschichte des Bergbaues in den Sudetenländern, Prag 1928.
Jan STEINER, Hospodářsko-sociální vývoj Severočeského hnědouhelného revíru v letech 1918-1938, in: Studie o vývoji průmyslu a průmyslových oblastí, svazek 8, Opava 1985.
Doly v Souši v majetku Mostecké uhelné společnosti_ Beust, Matylda, Karolína, Anna a Anna Pomocná, 1892, SOkA Most
