Sudetská báňská akciová společnost
Před druhou světovou válkou působilo v celém revíru v severních Čechách zhruba třicet pět samostatných těžařských podniků různé velikosti, které vlastnily od jednoho až po šestnáct důlních závodů. Ovšem po okupaci pohraničí v roce 1938 nastalo postupné slučování jednotlivých podniků. Dne 10. června 1939 byla v Berlíně založena Sudetská báňská akciová společnost (Sudetenländische Bergbau A. G.) zkráceně SUBAG se sídlem v Mostě. Do obchodního rejstříku u Krajského soudu v Mostě byla zapsána dne 20. října 1939. Jejím základem se stal majetek České obchodní společnosti se sídlem v Praze. V listopadu téhož roku se k ní připojily Mostecká uhelná společnost a Severočeská uhelná společnost a. s. V roce 1940 následovaly Těžařstvo lomských uhelných dolů a. s., Duchcovská uhelná akciová společnost a Spojené uhelné závody Britannia a. s. V letech 1941-1942 k nim přibyly postupně další závody na Mostecku, Chomutovsku, Teplicku a Ústecku. Celkem tak bylo do jediného celku sloučeno dvanáct největších těžebních společností. Počátkem roku 1941 se společnost SUBAG stala součástí koncernu Říšské závody a. s. pro báňské a hutní provozy Hermann Göring (Reichswerke Aktiengesellschaft für Berg- und Hüttenbetriebe Hermann Göring), která vlastnila celkem třicet šest dolů v severozápadních Čechách a další tři doly v sokolovském revíru. Její podíl na těžbě v obou revírech dosahoval 80 %. Koncem roku 1941 přešel na SUBAG též majetek Duchcovsko-podmokelské dráhy. SUBAG se podílela na zisku Sudetského uhelného syndikátu, s. r. o. Ústí nad Labem; Západočeského báňského akciového spolku, ústřední správa Zbuch; Akciové společnosti pro výrobu radia a jiných kovů Praha a Kašpersko-horského zlatodůlního těžařstva v Kašperských Horách. Zároveň SUBAG vlastnila dolový majetek v severozápadních Čechách, na Sokolovsku, Ostravsku a Těšínsku. V provozu však byly pouze závody v severozápadních Čechách a na Sokolovsku.
Od roku 1940 se SUBAG členila na provozní skupiny Most, Ervěnice a Teplice, ty se dále dělily na menší části – tzv. inspektoráty. Skupina Most tvořila šest inspektorátů, skupina Ervěnice tři inspektoráty, skupina Teplice čtyři inspektoráty. Každý inspektorát měl pod sebou dva až osm báňských provozů (hlubinné doly, lomy, briketárny, elektrárny, cihelny, pískovny aj.). Získáním majetku Cíticko-habartovského hnědouhelného a smolinového těžařstva vznikl další inspektorát Falknov (Sokolov). Nově bylo zřízeno také provozní ředitelství Konrad Henlein s doly Konrad Henlein a Amalie III, které bylo bezprostředně podřízeno ústřední správě SUBAG. Novou organizací koncem roku 1943 sledovalo vedení SUBAG sloučení hlubinných dolů a povrchových lomů v jeden celek, a tak nově vznikla báňská a provozní ředitelství: Báňské ředitelství Komořany (lomy bývalé skupiny Ervěnice), Báňské ředitelství Most (lomy bývalé skupiny Most), Provozní ředitelství Duchcov (lomy bývalé skupiny Teplice), Provozní ředitelství Falknov (lomy a doly bývalého inspektorátu Falknov), Báňské ředitelství Mariánské Radčice (doly bývalých skupin Most a Teplice a provozního ředitelství Konrád Henlein), Báňské ředitelství Herkules (doly bývalých skupin Most a Ervěnice), Provozní ředitelství Teplice (doly bývalé skupiny Teplice).
Pod Báňské ředitelství Komořany náležely veškeré povrchové závody, úpravna a ústřední sklad. Pod provozní ředitelství Herkules spadaly veškeré povrchové závody Herkules (úpravna a elektrárna) a hlubinný zásobník Herkules.
Výstavba chemických závodů v Záluží znamenala pro SUBAG zvýšené dodávky uhlí a proto bylo v roce 1941 rozhodnuto o výstavbě úpravny uhlí na dole Herkules, elektrárny a dodatečně briketárny v Komořanech. Úpravna měla zajistit zušlechtění jílovitého uhlí z lomů Komořany pro dodávky chemickým závodům a elektrárna měla krýt spotřebu elektrického proudu pro doly, úpravnu a briketárnu Komořany. Ještě téhož roku započala rovněž výstavba ústředních dílen Komořany, nicméně žádná z těchto staveb nebyla do konce války zcela dokončena.
V roce 1940 činila výměra dolových polí společnosti zhruba 367 000 000 m2 v hnědouhelném revíru Chomutov-Most-Teplice a Falknov-Karlovy Vary a dalších 5 400 000 m2 v Protektorátu Čechy a Morava. Propůjčky rudných dolových polí měly rozlohu 4 525 000 m2. SUBAG celkem provozovala pětačtyřicet důlních závodů, z toho patnáct lomů, šestadvacet hlubin a čtyři smíšené provozy. Společnost měla dvě briketárny s jedenácti lisy, devět cihelen, z toho pět v provozu s vlastní těžbou hlíny a závodní dílny. Odbyt produkce zprostředkovával v roce 1939 zřízený Sudetský uhelný syndikát (Sudetenländische Kohlen-Syndikat) v Ústí nad Labem. Podíl SUBAG na celkovém odbytu do syndikátu semknutých báňských provozů obnášel okolo 70 %. Společnost zásobovala mimo Sudety také území Německa, Rakouska a Protektorát Čechy a Moravu.
V roce 1942 byly ke zvýšení výkonu při ražení chodeb v hlubinných dolech zasazeny nové razící stroje a proveden průzkum stěnováním na zával a průzkum použití komorového nakladače. Těžba uhlí se zvyšovala do roku 1943. Od roku 1944 až do konce války se produkce snížila četnými výpadky těžby, způsobenými nedostatkem vagonů, chybějící mechanizací (nedostatek strojů, náhradních dílů a materiálu), opakovanými leteckými útoky, ale i nedostatkem odborných pracovních sil. Zatímco v roce 1940 bylo z celkového počtu devatenácti tisíc sedmi set dvaceti čtyř pracujících pět set šedesát čtyři válečných zajatců, v dubnu 1945 bylo válečných zajatců ze třiceti tří tisíc pracujících již přes deset tisíc .
Firma SUBAG byla na základě dekretu prezidenta republiky zkonfiskována a dána pod národní správu Hnědouhelné doly v severozápadních Čechách. Vyhláškou ministra průmyslu ze dne 7. března 1946 byl zřízen národní podnik Severočeské hnědouhelné doly v Mostě a tomuto národnímu podniku byla svěřena správa majetkové podstaty SUBAG.
MaM
Zdroje:
SOkA Most – fond Sudetenländische Bergbau Aktiengesellschaft, Most.
Gustav SCHNEIDER, Der Braunkohlen-Bergbau in den Revierbergamts-Bezirken Teplitz, Brüx und Komotau, Teplitz 1899.
Wilhelm WEIZSÄCKER, Geschichte des Bergbaues in den Sudetenländern, Prag 1928.
Jan STEINER, Hospodářsko-sociální vývoj Severočeského hnědouhelného revíru v letech 1918-1938, in: Studie o vývoji průmyslu a průmyslových oblastí, svazek 8, Opava 1985.
Pracovníci ústřední správy společnosti Sudetenländische Bergbau Aktiengesellschaft v Mostě, 1. polovina 40. let 20. století, SOkA Most
Vila společnosti Sudetenländische Bergbau Aktiengesellschaft v Mostě, 1. polovina 20. století, SOkA Most
