Solvayovy závody (Tonaso)
Na počátku 60. let 19. století vynalezl belgický technolog a podnikatel Ernest Solvay (1838–1922) amoniakální způsob výroby sody a od roku 1870 jej používal při výrobě v továrním měřítku. Takto vyrobená soda byla výrobně levnější i kvalitnější než soda vyrobená Leblancovou metodou používanou od konce 18. století. Proto začal být nový způsob výroby během 70. let ve velkém měřítku aplikován. Na počátku 80. let chtěl Solvay proniknout i na rakousko-uherský trh. Tím se cítil být ohrožen Rakouský spolek pro chemickou a hutní výrobu v Ústí nad Labem, který sodu vyráběl tradičním způsobem. Vstoupil proto v jednání se Solvayovou firmou a výsledkem byla dohoda o založení společné továrny na amoniakální sodu v Rakousku-Uhersku. Ta byla postavena v rakouském Ebensee a zahájila činnost v roce 1885. Spolupráce byla pro oba partnery výhodná, a v následujících letech byla proto prohlubována. Byly vybudovány další společné továrny, mezi něž patřila i ta v Neštěmicích nedaleko Ústí nad Labem. Továrnu postavila v letech 1905–1908 ústecká stavební firma Alwina Köhlera. Od roku 1913 se zde vyráběly také alkalické chromany a dvojchromany pražením chromitu, který byl dovážen z Balkánu.
Vápenec potřebný pro výrobu sody byl dodáván nejprve z ložiska v Křižanech u Liberce a později ze Svatého Jana pod Skalou na Berounsku. Další potřebná surovina chlorid sodný se dovážel loďmi po Labi z Německa.
Výstavba Solvayových závodů (spolu s dřívějším cukrovarem) významně přispěla k proměně Neštěmic z nepříliš významné zemědělské obce v důležité průmyslové centrum. Zatímco na konci 80. let 19. století měly Neštěmice jen 40 domů a 223 obyvatel, v roce 1913 to bylo již 223 domů a přes 3 000 obyvatel.
V roce 1945 byl závod znárodněn. Od roku 1950 nesl název Tonaso (Továrna na sodu) a stal se největším výrobce sody v Československu (kolem roku 1983 činila roční produkce sody kolem 120 tisíc tun). Kromě sody vyráběl také chromové soli, chlorid vápenatý, chlorid amonný, posypové soli a mořidla na dřevo. Závod zaměstnával přes 1 100 lidí. Výroba sloučenin chromu byla ukončena v roce 1965 kvůli negativním důsledkům výroby na zdraví pracovníků. Výroba amoniakální sody a celkový provoz továrny byly ukončeny v roce 1991. V rozlehlém areálu vznikla průmyslová zóna Tonaso, ve které dnes sídlí více než 50 firem podnikajících v oblasti chemické výroby, skladování a distribuce pohonných hmot, strojírenské a stavební výroby, autodopravy a prodeje náhradních dílů a dalších činnostech.
TO
Zdroje:
J. CHRISTMANN, Die Industrie im politischen Bezirke Aussig. Festschrift anlässlich des zwanzigjähr. Bestandes des Technischen Vereines in Aussig, Aussig 1910, s. 119-130.
Kristina KAISEROVÁ – Vladimír KAISER (eds.), Dějiny města Ústí nad Labem, Ústí nad Labem 1995, s. 312.
Miloš NOVÁK, Mládí mezinárodního chemického monopolu. 1. díl dějin Spolku pro chemickou a hutní výrobu, 1856–1918, Ústí nad Labem 1967.
Hana HLUŠIČKOVÁ a kol., Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, II. díl, Praha 2002, s. 477.
Vladislava VALCHÁŘOVÁ – Lukáš BERAN – Jan ZIKMUND, Industriální topografie – Ústecký kraj, Praha 2011, s. 135–136.
Průmyslová zóna TONASO, dostupné z: <https://www.tonaso.cz>, [citováno 2025].
/3.31.Interiér firmy, 1. polovina 20. století, Oblastní muzeum v Ústí nad Labem.jpg)
Interiér firmy, 1. polovina 20. století, Oblastní muzeum v Ústí nad Labem
/3.31.Pohled na firmu Tonaso objektivem fotografa Karla Gottsteina, 1977, Oblastní muzeum v Ústí nad Labem.jpg)
Pohled na firmu Tonaso objektivem fotografa Karla Gottsteina, 1977, Oblastní muzeum v Ústí nad Labem
/3.31.Solvayovy závody, kolem roku 1930, Oblastní muzeum v Ústí nad Labem.jpg)
Solvayovy závody, kolem roku 1930, Oblastní muzeum v Ústí nad Labem
