Podbořanský kaolin, historie těžby a zpracování
Podbořanský kaolin je důležitou surovinou, která je těžena a využívána v papírenském a keramickém průmyslu již více jak dvě stě let. V papírenství se využíval podbořanský kaolin jako plnivo s výbornou bělostí, v keramickém průmyslu pak díky vysoké pevnosti za syrova pro výrobu užitkového porcelánu.
Kaolin na Podbořansku byl údajně objeven při kopání studny v okolí Buškovic na počátku 19. století a k cílené těžbě a úpravě kaolinové suroviny došlo již v roce 1820. Tehdy buškovický občan Anton Sengl začal ručně plavit surový kaolin z malého dolu pod Kozím vrchem u Buškovic a získanou surovinu prodával. Jeho následovníkem byl Josef Kandler, který na stejném místě postavil malý provoz a pokračoval v ručním plavení surového kaolinu do roku 1875. Kaolinová surovina byla vyhledávána i přímo v centru Podbořan. Průzkum pravděpodobně prováděla českobudějovická firma Hardtmuth, která hledala vhodnou surovinu pro svou keramickou produkci. V letech 1825-1865 bylo v lokalitě Na Kopci vykopáno až třináct samostatných průzkumných důlních děl o celkové délce půl kilometru. Průzkum probíhal i na pozemcích v okolí Buškovic a Nepomyšle, přičemž ložisko kvalitního kaolinu bylo objeveno pod vrchem Galgenberg jižně od Buškovic. V roce 1870 zde majitel pozemku Smucker začal surovinu těžit a také zde vybudoval vůbec první plavírnu na Podbořansku. V roce 1874 otevřela firma Hardtmuth u Hluban nový kaolinový důl, u něhož byla v témže roce postavena bratry Christianem a Gustavem Martinovými porcelánka, ve které byl z místní suroviny vyráběn porcelán pro domácnosti. V roce 1875 Alois Josef Wimpessinger a Julius Robert Lösche založili společnost a odkoupili pozemky v okolí Buškovic se záměrem těžit a upravovat kaolin. Ke společnosti se v roce 1877 připojili Gustav a Heinrich Benecke a August Weidlich, čímž vznikla firma Benecke & Comp., která vybudovala plavírnu a těžila kaolin na pozemcích jižně od Buškovic. Roku 1889 Wimpessinger společnost opustil a Weidlich se stal veřejným akcionářem a vlastníkem dolů Weidlich u Buškovic.
Kolem roku 1890 začala na Podbořansku působit vídeňská společnost C. T. Petzold & Comp., která nakoupila pozemky a také odkoupila již provozované doly Smuckera i Weidlicha a postupně převzala výrobu a prodej místního kaolinu. Na přelomu 19. a 20. století vlastnila společnost C. T. Petzold & Comp. doly Petzold I a Petzold II u Buškovic a otevřela nový důl Petzold III u Nepomyšle. Konkurencí byla buškovická, později kadaňská, firma Friedrich Döll & Comp., která těžila a zpracovávala kaolin na dole Nepomyšl II, na Rybnickém mlýně (Döll I) a později také na nově otevřeném dole jižně od Hluban (Döll II). Firma L. & C. Hardtmuth obnovila v roce 1897 těžbu kaolinu pod Kozím vrchem a surovinu využívala v nově vybudované továrně Hardtmuth v Podbořanech.
Jižně od Nepomyšle při pravé straně silnice z Nepomyšle do Dvérců začal v roce 1899 těžit a upravovat kaolin Alois Elhenický. V počátcích existence dolu se zde vystřídalo mnoho majitelů a kolem roku 1915 vznikla akciová společnost Nordböhmische Kaolin - und keramische Werke A.-G. Pomeisl. Firma provozovala důl Nepomyšl I, plavírnu a mlýn na křemenný písek a s kapacitou 10 000 tun plaveného kaolinu se za rok stala největším producentem kaolinu na Podbořansku.
V roce 1920 došlo k důležitému spojení vídeňské společnosti Petzold & Comp. se společností Friedrich Döll & Comp. z Kadaně, čímž vznikla nová firma Petzold & Döll, jež téměř ovládla těžbu a úpravu kaolinu v okolí Podbořan a Kadaně. Generální ředitelství společnosti Petzold & Döll ve Vídni bylo v roce 1922 přesunuto do Prahy a byla založena nová firma Petzold & Döll Werke, a.s. se sídlem v Kadani, jež pak vlastnila většinu kaolinových těžeben na Podbořansku až do roku 1945. Plavený i surový kaolin dodávala společnost Petzold & Döll především do Německa, v menší míře pak do Švýcarska a Polska a část produkce odebíraly české porcelánky a papírny.
Po roce 1945 byla na závody Petzold-Döll, a. s. Kadaň uvalena národní správa a doly byly brzy zařazeny do nově vzniklého národního podniku Severočeské kaolinové a hlinné závody Podbořany. V roce 1946 došlo k přidružení podbořanských dolů do národního podniku České závody na těžbu kaolinů, jílů a lupků n. p. Praha a v letech 1957 až 1961 se staly součástí Kadaňských keramických závodů. Od roku 1961 pak náležely Sedlecko-vildštejnským kaolinovým závodům. V roce 1968 byl název podniku změněn na Keramické a sklářské suroviny Sedlec u Karlových Varů, zkráceně KSNP Sedlec Karlovy Vary a podbořanské kaolinové provozy pod tento národní podnik spadaly až do roku 1989.
V současné době na Podbořansku působí dvě společnosti, které těží a zpracovávají kaolin. Je to firma Kaolin Hlubany a.s. a Sedlecký kaolin a.s. Božičany.
Hlavním předmětem činnosti společnosti Kaolin Hlubany a.s., jež je dceřinou společností nadnárodní skupiny SCR Sibelco NV, je těžba a úprava podbořanských kaolinů, technických písků a v malém množství i jílů na ložisku Tvršice u Žatce. Kaolin Hlubany a.s. těží ložisko Krásný Dvůr, disponuje dobývacími prostory Dětaň a Vrbička a vlastní plavírnu v Hlubanech a pískovnu v Buškovicích, kde se provádí hrubý rozplav a třídění písků ze surového kaolinu. Firma vyrábí plavené keramické kaoliny vhodné jako doplňkové kaoliny pro výrobu stavební keramiky, užitkového porcelánu, hotelového porcelánu, elektroporcelánu a v menší míře je kaolin využíván jako plnicí kaolin do papíru, okrajově pak do sanitární keramiky nebo jako bílé ostřivo po výpalu. Celková produkce plavených kaolinů dosahuje až 35 000 tun za rok podle odbytu. Část produkce je dodávána do tuzemska a do evropských zemí, především do Polska, Maďarska, Německa a Itálie.
Druhá těžební společnost Sedlecký kaolin a.s. Božičany je předním českým dodavatelem plavených kaolinů a výrobků z kaolinu určených pro papírenský, keramický a chemický průmysl v množstvích 100 000-150 000 tun za rok. Kromě produkce plavených kaolinů se společnost zabývá výrobou pálených kaolinů, štuků, omítkových směsí a malířských nátěrů, výrobou sanitární a zahradní keramiky, komínovek, chemické kameniny a dalších produktů. Zabývá se rovněž těžbou a zpracováním bentonitických jílů, především jako steliva pro kočky. Na Podbořansku využívá kaolin a bentonitické jíly z otevřeného povrchového lomu Nepomyšl – Velká a bentonity omezeně z geologických zářezů u Buškovic a Brodů.
JS
Zdroje:
Bohumil KŘELINA a kol., Závěrečná zpráva úkolu Podbořansko III., Praha 1972.
Wenzel ROTT, Der politische Bezirk Podersam (Gerichtsbezirke Podersam und Jechnitz): eine Heimatskunde für Schule und Haus, Podersam 1902.
Robert STÖVER, Kaolinwerke in Puschwitz und Umgebung bis zum 8.5.1945, Heimatbrief Saazerland, September/Oktober 2018, F.490.
Jiří SVEJKOVSKÝ – František PTICEN – Martin CYPRIAN, Bílé zlato Podbořanska, Podbořany 2020.
Důl na kaolin firmy Petzold-Doll na pohlednici, 1920, Soukromý archiv
Kaolinové závody společnosti Benecke & Co. na staré pohlednici, 1890, Soukromý archiv_
Plavírna firmy Petzold & Döll na dole P VII u Nepomyšle, 1. polovina 20. století, Archiv Heimatstube Podersam-Jechnitz in Kronach
