Těžký průmysl

Agrozet, Roudnice nad Labem

Podobně jako v případě jiných národních a státních podniků stojí i základy Agrozetu v Roudnici nad Labem na práci firem jeho předchůdců. Jedna z největších továren na zemědělské stroje v Evropě vznikla na konci 19. století. U zrodu stáli Jan Pracner a Rudolf Bächer, kteří založili První českou továrnu na pluhy a hospodářské nářadí. Později se sice rozešli, ale jejich podniky se rozrůstaly a rozšiřovaly své výrobky do celé Evropy, Afriky a Jižní Ameriky. S továrnou Rudolfa Bächera byla úzce spojena i třetí podřipská výrobna zemědělské techniky ve Straškově –  Mlčkovský a spol., později Astur. Z těchto tří podniků vznikl v roce 1946 Agrostroj, později přejmenovaný na Roudnické strojírny a slévárny a ještě později na Agrozet.

Jan Pracner, a. s., výroba zemědělských strojů, Roudnice nad Labem

Kronika rodu Pracnerů, uložená ve stejnojmenném archivním fondu, nás informuje o tom, že zakladatelem kovářské tradice této rodiny byl potulný tovaryš Bartoloměj Pracner, syn nechanického rychtáře Josefa Pracnera. Bartoloměj Pracner (narozen 2. dubna 1798) se při svém vandru po Čechách dostal až do kovárny Josefa Oberzettla v Budyni nad Ohří, kde byl přijat do služby. Oženil se s dcerou svého mistra a po jeho smrti v roce 1828 převzal i kovárnu. 2. ledna 1845 se manželům Pracnerovým narodil syn Jan Nepomuk, který ve svých osmnácti letech převzal řemeslo po otci a začal v budyňské kovárně vyrábět zemědělské nástroje.

V roce 1880 byl Jan Pracner nucen přestěhovat se i s rodinou do Roudnice nad Labem, kde založil nový podnik. Kovářská dílna původně stála na pozemku za domem č. p. 679 v nynější Špindlerově třídě. Zde byl položen základ k roudnickému a podřipskému průmyslu zemědělských strojů.

V letech 1883-1884 Pracner kovářskou dílnu přestavěl a na vedlejším pozemku, zakoupeném v roce 1883, postavil novou budovu, v jejímž přízemí byly výrobní a pomocné provozovny s písárnou a v prvním patře obytné místnosti. Původní kovářská dílna ani ostatní výrobní a pomocné provozovny se nezachovaly, neboť byly při rozšiřování továrny zbourány.

Vyráběly se pluhy a různé orné nářadí. Odbytištěm bylo nejprve Podřipsko, později pak i ostatní české kraje. V únoru roku 1885 přijal Jan Pracner za společníka Rudolfa Bächera, který vložil do výroby potřebný kapitál k továrnímu provozu. Firma byla vedena pod označením První česká továrna na pluhy a hospodářské nářadí, Jan Pracner a Rudolf Bächer, Roudnice nad Labem.

V květnu 1885 byla výroba rozšířena o slévárnu šedé litiny a závod získal objednávky též z Bulharska (hlavně na pluhy), později i z jiných zemí. Výroba pluhů byla stále rozšiřována, o čemž svědčí zvyšující se počet zaměstnanců v závodě, který z pětadvaceti dělníků v roce 1885 stoupl na padesát tři v roce 1890. Závod postupně zřizoval svou prodejní síť, a to nejen v zemích Rakousko-Uherska, ale i v dalších zemích.

V únoru roku 1891 se společníci po dohodě rozešli – Rudolf Bächer si ponechal výrobu pluhů a Jan Pracner založil v roce 1892 továrnu novou, specializovanou na výrobu secích strojů a rozmetadel umělých hnojiv. Během dalších let byla továrna postupně přestavována a rozšiřována.

Po smrti Jana Pracnera v roce 1913 zdědila továrnu jeho manželka Marie Pracnerová. Dne 1. ledna 1917 byla firma Jan Pracner změněna na veřejnou obchodní společnost. Své výrobky dodávala nejen do tuzemska, ale i do řady evropských států. V důsledku kursovních ztrát, ztrát na pohledávkách převážně v cizině a také malým odbytem výrobků v důsledku krize ohlásila firma dne 31. října 1922 vyrovnání a s věřiteli se vyrovnala na 25 %. Avšak již v roce 1923 vykázala menší zisk a postupně se konsolidovala, k čemuž podstatnou měrou přispěly dodávky do Ruska, zejména v letech 1925 a 1926.

Po smrti Marie Pracnerové v roce 1931 zdědily továrnu její dvě dcery – Marie Samohrdová a Anna Zvěřinová. Dne 1. listopadu 1941 byla firma Jan Pracner zakcionizována.  Znění firmy bylo změněno na Jan Pracner, a. s., Roudnice nad Labem. Akciový kapitál činil 4 800 000 korun. Byla to tak zvaná rodinná akciová společnost, neboť majiteli akcií byli stávající majitelé firmy a jejich rodinní příslušníci.

Těsně před druhou světovou válkou začala firma vyrábět i spirálové triry na čistění obilí, překulovače semen, drhlíky na kukuřici, ruční ledkovače, sazeče, třídiče a vyorávače brambor. Mimo to její slévárna šedé litiny dodávala odlitky různým kovodělným závodům.

Za okupace nebyla firma zúčastněna na válečné výrobě, které se vyhýbala, protože se věnovala značnou měrou exportu svých výrobků. Ještě v roce 1943 vyvážela své výrobky do třinácti evropských států. Během okupace postavila firma novou montovnu strojů nákladem 2,5 milionu korun a pořídila nové stroje do dílen. Počet zaměstnanců se pohyboval kolem tří set, z čehož bylo asi dvě stě padesát dělníků a dělnic. Pracovní morálka zaměstnanců byla velmi dobrá, neboť firma zaměstnávala téměř 70 % zaměstnanců, pracujících u ní více než dvacet let, někteří dokonce přes čtyřicet let.

Ihned po osvobození v roce 1945 byla zahájena výroba, ale vzhledem k nedostatku různého výrobního materiálu a odchodem části zaměstnanců za prací do pohraničí se začala rozjíždět pomalu. Avšak již v roce 1946 bylo dosaženo produkce asi o 30 % vyšší než v roce 1937, což nejlépe dosvědčuje docílený prodejní obrat, který v roce 1945 činil jen 8 703 941 korun, kdežto v roce 1946 již 36 031 079 korun.                  

Výrobní program byl schválen výnosem ministerstva průmyslu ze dne 10. října 1946 a byl následující – secí stroje válečkové i lžičkové, rozmetadla umělých hnojiv, sázecí stroje na brambory a ledkovače.

Dne 28. února 1948 byla do závodu zavedena národní správa.  Národním správcem byl jmenován František Vyskočil z Agrostroje, závod Bächer v Roudnici nad Labem. Vyhláškou ministerstva průmyslu ze dne 27. července 1948 byl závod znárodněn zestátněním a vyhláškou téhož ministerstva ze dne 29. července 1948 byl začleněn jako pobočný závod do Agrostroje, závodů na hospodářské stroje, národního podniku Brandýs nad Labem a to se zpětnou platností od 1. ledna 1948.  

Vyhláškou ministra průmyslu ze dne 26. července 1948 byl závod vyčleněn z Agrostroje Brandýs nad Labem a začleněn jako pobočný závod do Agrostroje Roudnice nad Labem s platností od 1. ledna 1950. Dne 30. června 1951 byl závod jako pobočný zrušen a 1. července 1951 z něj byl vytvořen provoz Agrostroje Roudnice nad Labem.

Rudolf Bächer, továrna na pluhy a slévárna, Roudnice nad Labem, později Závody Ringhoffer – Tatra, a. s. Praha, závod Roudnice nad Labem 

Jak bylo uvedeno výše, v roce 1891 došlo k rozchodu společníků Pracnera a Bächera. Rudolf Bächer se ve své továrně nadále věnoval výrobě pluhů, jež byla postupně zdokonalována. Aby uspěl v konkurenci s cizinou, zejména s výrobci zemědělských strojů v Německu, rozšířil R. Bächer v roce 1900 závod o slévárnu ocelolitiny. Kapacita této slévárny byla brzy vystupňována tak, že kromě odlitků potřebných pro vlastní výrobu a údržbu strojů mohla dodávat odlitky i různým kovodělným a strojírenským závodům, železnici atd. Současně s výstavbou ocelolitiny byla zřízena do závodu vlečka z nádraží Hracholusky. Tím byla zlevněna doprava materiálů a surovin do závodu i expedice hotových výrobků. Podle dochovaných záznamů vyrobila firma v roce 1913 první milion pluhů.

V roce 1915 majitel firmy Rudolf Bächer ve věku devětapadesáti let zemřel na rakovinu jater. Továrnu zdědili jeho tři synové – Jiří, Karel a Pavel, kteří pokračovali v jejím budování, čímž se stala jednou z největších speciálních pluháren v Evropě. Měla filiální závody např. v Bratislavě, Budapešti, Sofii, Istanbulu a Buenos Aires.

Na sklonku první světové války, 29. dubna 1918, koupila firma Bächer tovární objekty firmy František Eisenschimmel a spol., která byla v jejím přímém sousedství.

V letech 1919-1920 byla zřízena válcovna pluhových ostří a v roce 1920 začala firma Bächer dodávat pluhy a náhradní díly k nim (zvláště ostří a desky) a další zemědělské stroje do Ruska. Tyto dodávky trvaly až do roku 1931 a dosáhly hodnoty 223 milionů Kčs. V roce 1924 začala firma vyrábět traktorové pluhy, a to zprvu jen v malém množství. Teprve od roku 1927 se vyráběly sériově, zároveň s dalším traktorovým orným nářadím. V této době zaměstnávala firma na třináct set zaměstnanců, převážně české národnosti.

V letech 1932-1933 převzal závod za účelem rozšíření výrobního programu výrobu excentrických a frikčních lisů od firmy Ferd. Hübel a spol., Jablonec nad Nisou a výrobu různých klempířských strojů od firmy Klockow, Krnov.

V roce 1929 bylo v závodě zaměstnáno dvanáct set sedmdesát dělníků, kterým bylo na mzdách vyplaceno 15 milionů Kčs, v roce 1934 již pouze tři sta čtyřicet dělníků, jejichž mzdy činily 2,8 milionu korun. V letech 1932-1934, v době největší světové hospodářské krize, byla i z tohoto malého zbytku dělníků vždy část na několik týdnů vysazena z práce a jejich výdělky byly podstatně sníženy. V dubnu 1939 byl poté výrobní program rozšířen o sériovou výrobu překlápěcích úzkokolejných vozíků.

Bratři Bächerové byli židovského původu, proto byli po obsazení zbytku Československa v březnu 1939 nuceni svou firmu prodat a v tušení věcí příštích odešli do zahraničí. (Jiří Bächer byl již v té době jako obchodní zástupce v Jižní Africe, Pavel Bächer odešel do Argentiny). Vzhledem k úzkým vztahům z firmou Astur, Straškov byl nejprve dohodnut prodej s ní, přičemž měl být uskutečněn za cenu 6 345 000 korun. Úřad říšského protektora však tento prodej zamítl a firmu Rudolf Bächer tak koupila 14. září 1939 akciová společnost Ringhoffer-Tatra, Praha – Smíchov a provozovala ji jako svůj pobočný závod pod názvem Závody Ringhoffer-Tatra, a. s., závod Roudnice nad Labem.

Rudolf Bächer se narodil 8. ledna 1856 v Kácově nad Sázavou. Studoval na nižším reálném gymnáziu v České Lípě a poté se vyučil obchodním praktikantem v Praze. Po vyučení odešel na zkušenou do ciziny, po jejímž návratu do vlasti pracoval jako obchodní agent fy Julius Carow a prodával první železné pluhy dovážené do Čech. Ve společném podniku s J. Pracnerem a následně i ve svém vlastním se věnoval především obchodu. Zajišťoval odbyt v Uhrách, Rumunsku, Belgii, Itálii, Řecku, Francii, Alžírsku, Argentině a v Rusku. Později se stal dlouholetým předsedou Svazu továren na hospodářské stroje. Za svou činnost na poli hospodářském se dočkal několika významných poct. Rumunský král jej jmenoval rytířem hvězdového řádu krále Carola, císařem byl jmenován rytířem řádu Františka Josefa I.

Jiří Bächer se narodil 21. srpna 1887 v Roudnici nad Labem, kde též navštěvoval gymnázium, následně studoval na průmyslové škole v Bruselu. Poté pracoval v různých továrnách v USA a v roce 1915 se ujal řízení podniku. Po druhé světové válce založil továrnu na pluhy v Bulawayo v Jižní Rhodesii (Zimbabwe). Zemřel 16. června 1972.

Karel Bächer se narodil 19. května 1892 taktéž v Roudnici, navštěvoval nižší gymnázium v Roudnici a Německou obchodní akademii v Praze. Praxi získával v Praze v Bance pro země rakouské a jeden rok strávil v Paříži. V lednu 1914 nastoupil v rodinné firmě jako zahraniční obchodní zástupce (Bulharsko, Balkán, Řecko, Turecko). Vybudoval prodejní organizaci firmy v devětatřiceti státech v Evropě, Africe a Jižní Americe a po druhé světové válce byl majitelem továrny v Buenos Aires v Argentině. Zemřel 27. března 1964. Pavel Bächer se narodil 15. září 1893. Po návratu z bojů první světové války se podílel na vedení podniku. Na rozdíl od jeho sourozenců se mu po roce 1939 nepodařilo odejít do zahraničí. 21. října 1941 byl deportován do ghetta v polské Lodži, kde 11. října 1944 zemřel (některé zdroje uvádějí místo úmrtí Dachau).

V roce 1951 se Jiří, Karel a Lisellota (vdova po Pavlovi) Bächerovi obrátili na soud ve věci restituce svého majetku, o který přišli pod nátlakem rasové perzekuce. Okresní soud v Roudnici nad Labem a následně krajský soud v Ústí nad Labem jejich nárok zamítl.

V roce 1940 nastoupil do závodu německý ředitel Zoeller, který během okupace obsadil některá vedoucí místa Němci. V tomto období byla výroba pluhů a orného nářadí německým vedením značně omezována a od roku 1942 až do osvobození musel závod pracovat převážně na válečné výrobě. Během okupace byli čeští zaměstnanci závodu vystaveni perzekuci, řada z nich byla uvězněna a osm jich zemřelo v koncentračních táborech.

Poválečná výroba byla obnovena 14. května 1945. V tento den byla na schůzi všech zaměstnanců zvolena prozatímní závodní rada a do funkce ředitele byl schválen Josef Krajbich, jeden z vedoucích úředníků. Pro nedostatek výrobního materiálu a pro odchod většího počtu zaměstnanců do pohraničí začala se výroba jen pozvolna a s obtížemi rozjíždět.

Výměrem ministerstva průmyslu ze dne 1. srpna 1945 byla do závodů koncernu Závody Ringhoffer-Tatra, a. s., Praha – Smíchov, jmenována národní správa. Národním správcem v Roudnici nad Labem byl jmenován dělník Alois Mikula a zmocněncem národní správy Josef Krajbich.

Od 1. ledna 1946 byl tento podnik začleněn do národního podniku Agrostoj pod úředním názvem Agrostroj, závody na hospodářské stroje, národní podnik, závod Bächer, Roudnice nad Labem.

Mlčkovský a spol., výroba zemědělských strojů, Straškov, později Astur, a. s., Straškov

Závod byl založen v roce 1911 ve Straškově u Roudnice nad Labem Františkem Mlčkovským, kovářem z nedaleké Mnetěše. František Mlčkovský se narodil 19. listopadu 1873 v Přeborově na Milevsku.  Podnik byl protokolován 12. května 1912 jako veřejná obchodní společnost pod názvem F. Mlčkovský a spol., specielní továrna na pluhy a orebné nářadí. Osobně ručícími společníky byli František Mlčkovský a majitel statku Jan Kyslík ze Straškova. Jednalo se o malou výrobnu, která zápasila s finančními potížemi a která se ani v pozdějších letech mnoho nerozšířila. V dubnu 1918 se stal jediným majitelem firmy František Mlčkovský. V roce 1919 uzavřel Mlčkovský prostřednictvím banky první větší několika vagonovou zakázku do Lotyšska. Výrobky však nebyly převzaty a zaplaceny, což přivedlo podnik do finančních nesnází.

V únoru 1924 zemřel František Mlčkovský na srdeční mrtvici a v prosinci téhož roku dala banka závod do exekuční dražby, kde jej koupil František Homolka, velkoobchodník železem z Roudnice nad Labem. Ten podnik v únoru 1925 prodal Františku Kotalíkovi, synovci zakladatele závodu a majiteli krejčovské dílny v Praze, který nechal firmu zaprotokolovat jako veřejnou obchodní společnost 11. června 1926. Dalšími společníky byli Jan Mlčkovský a Josef Kotalík. Ti ovšem z podniku vystoupili v březnu 1927 a jediným majitelem se stal František Kotalík. Vzhledem k tomu, že Kotalík nebyl strojírenským odborníkem, závod dlouho neudržel.  

Dne 1. listopadu 1929 byla ustavena akciová společnost pod názvem Mlčkovský a spol., továrna na orné nářadí a slévárna, akciová společnost, Straškov, která závod od Kotalíka koupila.  Tato firma byla protokolována 2. listopadu 1932 a kapitál společnosti činil 750 000 korun, rozdělených do 3 750 kusů akcií v nominální hodnotě á 200 Kčs. Členy správní rady byli – Karel Karlík, vrchní ředitel Obecní spořitelny v Roudnici; Rudolf Straka, ředitel Anglo-Československé a Pražské úvěrní banky, filiálky v Lovosicích; JUDr. Alexander Meisl, advokát v Praze a JUDr. Karel Zimmer, rovněž advokát v Praze. Kolektivní prokura byla udělena Josefu Hornychovi ze Straškova. Největším akcionářem se stala konkurenční firma Rudolf Bächer, továrna na pluhy a ocelárna, Roudnice nad Labem. Jiří Bächer byl také v roce 1934 zvolen do správní rady. V roce 1937 závod zaměstnával celkem čtyřiatřicet lidí, z toho šestadvacet dělníků a osm úředníků (z toho tři ženy).

V březnu 1938 změnila společnost název na Astur, a. s., dříve Mlčkovský a spol., továrna na pluhy a orné nářadí, Straškov. Když v září roku 1939 koupila firma Závody Ringhoffer – Tatra, a. s., Praha – Smíchov, firmu Rudolf Bächer, dostaly se do jejího vlastnictví i akcie závodu Astur a tím i tento závod.

Závod vyráběl pluhy, plečky a orné nářadí, které dodával převážně do tuzemska. Dodávky do zahraničí byly pouze menšího rozsahu a nebyly nijak zvlášť významné.  Za okupace byla výroba pluhů a orného nářadí na příkaz protektorátního ministerstva hospodářství a práce omezována a od roku 1943 až do osvobození v květnu 1945 byl závod nucen pracovat převážně na vojenských dodávkách, zejména výklopných vozících.

Dnem 1. srpna 1945 byla do závodu výměrem ministerstva průmyslu zavedena národní správa. Národními správci byli ustanoveni – Ing. Jaromír Říha z Prahy, JUDr. J. Schmid z Prahy, Ing. Emanuel Červinka z Kopřivnice, Alois Mikula z Roudnice a Josef Žáček z Hodonína.

Na základě dekretu presidenta republiky ze dne 24. října 1945 byl závod znárodněn zestátněním a vyhláškou ministra průmyslu ze dne 7. března 1946 byl začleněn jako pobočný závod do Agrostroje, závodů na hospodářské stroje, národní podnik, Brandýs nad Labem, se zpětnou platností od 1. ledna 1946. V roce 1946 bylo v závodě zaměstnáno dvaačtyřicet dělníků, sedm úředníků a jeden učeň. Hodnota výroby dosáhla 3 943 390 Kčs. V roce 1949 stoupl počet zaměstnanců na osmdesát čtyři, z toho šedesát devět dělníků a učňů a patnáct úředníků.

Vyhláškou ministra průmyslu ze dne 25. července 1949 byl závod vyčleněn z Agrostroje, n. p., Brandýs nad Labem a začleněn jako pobočný závod do Agrostroje, n. p., Roudnice nad Labem s platností od 1. ledna 1950. Dnem 30. září 1951 byl závod jako pobočný zrušen a dnem 1. října 1951 byl organizován jako provozovna Agrostroje Roudnice nad Labem.

K 30. září 1964 byla tato provozovna se zřetelem na částečnou změnu výrobního programu podniku zrušena. Výrobní program provozovny ve Straškově byl z části převzat podnikem v Roudnici a částečně výrobním družstvem Dřevokov, Blatná. Zaměstnanci zrušené provozovny byli převedeni do Roudnice nad Labem a jejich pracovní kolektiv byl umístěn v nově zřízeném provozu, vyrábějícím rámy k nákladním automobilům. Objekty provozovny ve Straškově byly předány místnímu patronátnímu JZD, které je použilo jako opravny zemědělských strojů.

Agrostroj Roudnice nad Labem, národní podnik (Roudnické strojírny a slévárny, Agrozet) 

Agrostroj, závody na hospodářské stroje, národní podnik, Brandýs nad Labem, vznikl vyhláškou ministerstva průmyslu ze dne 7. března 1946 se zpětnou platností k 1. lednu 1946. Začleněny do něj byly majetkové podstaty podniků:

◾   Prostějovské továrny na stroje Wichterle a Kovařík, a. s.,  

◾   Spojené továrny hospodářských strojů Fr. Melichar – Umrath a spol., a. s., Brandýs nad Labem,  

◾   Bratří Paříkové, továrna na stroje, a. s., Napajedla,  

◾   Knotek a spol. Jičín,  

◾   Astur, a. s., dříve Mlčkovský a spol., Straškov,  

◾   Bächer, Roudnice nad Labem  

Dále sem byla zahrnuta účast na podnicích Massini Agricoli v Bukurešťi, Rudolf Bächer – Melichar Franja v Novim Sadu, Rudolf Bächer – Melichar Ferenc – Umráthés, Társa v Budapešťi a J. David v Olomouci.

Do tohoto národního podniku byl začleněn roudnický závod koncernu Tatra pod úředním názvem Agrostroj, závody na hospodářské stroje, n. p., Brandýs nad Labem, závod Bächer, Roudnice nad Labem. Další změna v organizaci podniku se udála v roce 1950, kdy na základě vyhlášky ministerstva průmyslu vznikl Agrostroj, Roudnice nad Labem, n. p., jako samostatný podnik. V tomto roce měl závod tři sta osmdesát jedna zaměstnanců. Do tohoto podniku byly začleněny závody:

◾   Roudnice nad Labem II. – bývalý závod Pracner 

◾   Astur, Střaškov 

◾   Vacek, Lysá nad Labem (v roce 1951 vyčleněn) 

◾   Jindřich, Mělník (v roce 1951 vyčleněn). 

V roce 1951 došlo ke sloučení bývalého závodu Pracner a Astur se základním závodem. Oba závody byly nadále organizovány jako provozovny. Poválečná výroba byla opět zaměřena především na výrobu strojů na zpracování půdy, secí a sázecí stroje a rozmetadla umělých hnojiv. Zároveň došlo k zúžení výrobního sortimentu z průměrných sto třiceti výrobků na padesát. Od počátku roku 1964 byla v závodě zavedena výroba náprav, rámů a různých součástek k nákladním automobilům. Zároveň byl změněn název podniku na Roudnické strojírny a slévárny, n. p., Roudnice nad Labem. Došlo též k rozšíření výrobního programu o výrobu nákladních a účelových automobilů. 1. července 1965 byl podnik začleněn do Československých automobilových závodů, generální ředitelství, Praha.

V roce 1983 došlo k další reorganizaci a vznikl Agrozet, koncernový podnik, Roudnice nad Labem. Počet zaměstnanců tehdy vzrostl na dva tisíce tři sta a v roce 1990 vznikl Agrozet, státní podnik, Roudnice nad Labem.

IČ

Zdroje:

SOkA Most – Archivní fond NAD 979 – Astur, a. s., dříve Mlčkovský a spol., výroba zemědělských strojů, Straškov.

SOkA Most – AF NAD 1579 – Agrozet, k. p., Roudnice nad Labem.

SOkA Most – AF NAD 1553 – Agrostroj, n. p., Roudnice nad Labem, závod Straškov.

SOkA Most – AF NAD 1554 – Agrostroj, n. p., Roudnice nad Labem, závod Roudnice nad Labem II.

SOkA Most – AF NAD 981 – Závody Ringhoffer – Tatra, a. s., závod Roudnice nad Labem.

SOA Litoměřice – AF Krajský soud Litoměřice, inv. č. 1042, sig. B IV/21.

SOA Litoměřice – AF KS Litoměřice, inv. č. 1047, sig. B XII/1.

SOA Litoměřice – AF KS Litoměřice, inv. č. 1008, sig. A IV/206.

Holocaust, dostupné z: (https://www.holocaust.cz/en/database-of-victims/victim/141977-pavel-b-cher/), [citováno 18. 9. 2019].

Budyňská kovárna J. Pracnera (kresba Piffl), 1944, SOkA Most

Logo Astur Czechoslovakia, kolem roku 1938, SOkA Most

Logo F. Mlčkovský, 20.-30. léta 20. století, SOkA Most

Pohled na závod Bächer, 1. čtvrtina 20. století, SOkA Most

Propagační leták R. Bächer v arabštině , 20.-30. léta 20. století, SOkA Most

Secí stroj Modena J. Pracner, 1. polovina 20. století, SOkA Most

Secí stroj za traktorem J. Pracner, 1. polovina 20. století, SOkA Most