Těžký průmysl

Těžba vápence v okolí Teplic 

V oblasti mezi Duchcovem a Teplicemi se v průběhu 19. a počátkem 20. století rozvíjelo dobývání vápence. Těžba probíhala zejména na katastrech Lahoště, Hudcova a Řetenic, okrajově pak i u Duchcova. Již v průběhu 16. století ve sledované oblasti probíhala těžba vápence v režii oseckého kláštera cisterciáků, místo těžby se nacházelo v blízkosti Císařské výšiny u Hudcova. Od počátku 19. století se rozvíjela tradice selského vápenictví, které se stalo doplňkovou činností místních sedláků, kteří na svých pozemcích nacházeli mělce položená ložiska vápence. Podle kroniky Hudcova zde v roce 1827 dobývalo vápno sedm sedláků. K roku 1843 dobývací činnost dokládá stabilní katastr a v roce 1845 bylo v okolí Hudcova a nedalekých Řetenic v provozu téměř čtyřicet vápenek. Od padesátých let 19. století byl veden spor s provozovateli lázní v nedalekých Teplicích, kteří si stěžovali na znečisťování ovzduší provozem řetenických vápenek.

Těžba se v průběhu 19. století rozšiřovala do větších lomů, původní jednoduché periodické zemní pece nahradily novostavby pecí jehlanovitého tvaru, které se rovněž užívaly jako pece cihlářské. Poslední z nich, stojící na katastru Hudcova, je dnes chráněnou kulturní památkou. Novým typem pecí zaváděných v druhé polovině 19. století byly pece se zvratným plamenem, který směřoval do prostoru pece shora, odvod spalin byl pak řešen otvory při patě zdí komory. Pece byly obvykle budovány jako bateriové. V Hudcově je dosud dochována poslední takováto vápenka, dříve náležící podniku Karla Waltery. Do stávající podoby byla pec rozšířena přístavbou poslední komory v roce 1898 a v současnosti je vápenka evidována jako kulturní památka. Obdobně řešenou stavbou bylo torzo vápenky situované v zahrádkářské kolonii v Lahošti.  

V oblasti Lahoště a Hudcova těžba vápence dlouho setrvávala v režii místních selských rodin – Gudrů, Klausnitzerů, Puschů nebo Endischů. V roce 1884 byla k obsluze vápenek v Lahošti vybudována železniční vlečka, k níž byl zprvu užíván oslí nebo koňský potah. Od roku 1889 byla k dopravě u vápencového lomu Franze Gowarsche užívána první lanovka poháněná lokomobilou. Nejúspěšněji se v Lahošti a Hudcově rozvíjelo podnikání Endischů, které postupně zahrnovalo tradiční zemědělskou činnost, dobývání a zpracování vápence, výrobu cihel a nakonec i uhelné dobývání v dole Václav (dříve Valpurga) v Duchcově.

V Duchcově byl poté provoz vápenky doložen při bývalém akciovém cukrovaru na Bílinském předměstí, kde byla vápenka v provozu v roce 1869. V dole Valpurga byla v roce 1902 vybudována moderní kruhová pec typu Kohout, kterou o rok později doplnila bateriová vápenka se zvratným plamenem a osmi komorami řazenými ve dvou řadách. Zatímco v Lahošti a Hudcově převažoval provoz drobnějších lomů a vápenek, v oblasti Řetenic došlo v roce 1912 ke spojení majitelů vápenek a cihelen za účelem společné výstavby velké kruhové pece. Tak byla zřízena společnost spojených řetenických vápenek a cihelen Vereignete Settenzer Kalk- und Ziegelwerke,G. m. b. H. in Settenz. Pro potřeby nové společnosti byla vybudována kruhovka o čtyřiatřiceti komorách, již doplňovala lisovna s automatickou řezačkou a sušárna. Ročně závod produkoval patnáct set vagonů vápna a tím tři až čtyři miliony kusů kvalitních cihel. V roce 1924 byl závod rozšířen a začala být zaváděna výroba přírodního cementu s využitím tzv. trojáku (dreistein), jedné z těžených vrstev dobývaných po odtěžení svrchního odklidu a hlinitých ložisek. K výrobě byl ale užíván materiál s nehomogenním rozložením vápence. Produkovaný cement tudíž nebyl dostatečně kvalitní a výroba byla nově přeorientována na portlandský cement. Pro jeho výrobu sloužily dvě vysoce výkonné šachtové pece, roční produkce činila šest tisíc vagonů cementu. Od roku 1925 byl používán název Settenzer Zementfabrik A. G. in Settenz. Po roce 1945 byl provoz začleněn společně s cementárnou v Čížkovicích do národní podniku České cementárny a vápenice. Provoz v Řetenicích se udržel nejdéle, drobné vápenky a cihelny v Hudcově a Lahošti ukončily svůj provoz krátce po roce 1948.

JiB

Zdroje:

Jiří BUREŠ, Těžba a zpracování vápence v okolí Lahoště, Hudcova a Řetenic, in: Petr Bohdálek a kol. (ed.), Péče o historická důlní díla vzniklá do konce 19. století, Ústí nad Labem 2012.

SOkA Teplice – AO Hudcov, stavební spisy.

SOkA Teplice – AO Lahošť, kronika.

Bateriová pec se zvratným plamenem (detail vstupu do jedné z komor, Lahošť, okr. Teplice), 2025, Archiv JP

Torzo komínového tělesa bývalé vápenky (celkový pohled, Lahošť, okr. Teplice), 2025, Archiv JP

Vápenka Karl Waltera (detail sokl komínového tělesa, v pozadí pec se zvratným planem, Hudcov, okr. Teplice), 2025, Archiv JP

Vápenka Karl Waltera (komínové těleso celkový pohled, Hudcov, okr. Teplice), 2025, Archiv JP