Důl Alexander
První průzkumy a pokusné vrty v Hrdlovce byly prováděny Mosteckou uhelnou společností v roce 1890, potvrdily přítomnost kvalitního uhlí v hloubce tři sta až čtyři sta metrů pod povrchem. Následně bylo rozhodnuto o výstavbě dolu a přípravné práce byly zahájeny na jaře roku 1891. Vyhloubeny byly dvě jámy, které byly v roce 1893 propojeny spojovací chodbou. Důl byl opatřen dvojicí parních strojů a byly vybudovány dvě těžní věže o výšce dvaceti sedmi metrů. Vystavěna byla dále třídírna uhlí a spojovací mosty mezi oběma jámami. Až do roku 1893 byl důl uváděn pod názvem Venuše, poté nesl jméno Alexander. Dopravní obsluhu zajišťovala železniční vlečka napojená na osecké nádraží. V roce 1896 byly otevřeny první poruby a v letech 1897-1900 bylo dosaženo hranic dolového pole. Těžní jáma Alexandru dosáhla hloubky tří set čtyřiceti jedna metrů, větrná jáma č. III. dosáhla v roce 1901 hloubky čtyř set šedesáti metrů, a stala se tak nejhlubší jámou severočeského uhelného revíru. V roce 1912 důl dosáhl maxima těžby 784 893 tun při stavu tisíc padesát šest zaměstnanců.
Od roku 1926 byla realizována rozsáhlá modernizace dolu – byla vybudována nová kotelna a elektrárna, která umožnila elektrifikaci všech provozů v dole i na povrchu. Provoz elektrárny byl zahájen v roce 1929 a v činnosti byla zachována až do roku 1956. Ve třicátých letech po katastrofě v sousedním dole Nelson III. u Oseka byla část jeho důlního pole v revíru Salesius na úpatí Krušných hor připojena k Alexanderu, další část dolového pole Nelsonu byla připojena v době války.
Po vzniku Říšské župy Sudety byl důl začleněn do Sudetenlädische Bergbau AG (SUBAG). V srpnu 1944 byly povrchové provozy dolu včetně těžní věže poškozeny pádem amerického bombardéru B-17, který byl sestřelen při náletu chemické závody v Záluží. Událost připomínal v areálu dolu pomník zřízený v roce 1946 (odstraněn byl po roce 1948, obnoven v roce 1990 a později přenesen na hřbitov v Duchcově). V roce 1947 byl rozšířen dobývací prostor dolu připojením tzv. Libkovického pole a v následujícím roce byla zahájena rozsáhlá modernizace provozu. V roce 1949 byl důl slavnostně přejmenován na důl President Gottwald. Další rozsáhlé úpravy provozu byly realizovány od roku 1960, kdy došlo k úpravě dopravního systému vozíkového oběhu s pneumatickým poloautomatickým zarážením vozíků u jámy. Uskutečněna byla také rozsáhlá přestavba povrchových provozů, včetně koupelen, jídelny a výstavba zdravotního střediska. V šedesátých letech 20. století byla staré důlní prostory užívané k pěstování žampionů. Z důvodu postupu dolu pod zastavěným územím byla v druhé polovině 70. let likvidována obec Hrdlovka, která administrativně zanikla k roku 1976, a pokusy s nasazením sovětského razícího kombajnu GPK 1, který nevyhovoval provozu ve složitých geologických podmínkách dolu, byly neúspěšné.
V roce 1988 byl realizován spojovací překop k dolu Koh-i-noor II. v Mariánských Radčicích. Od května 1990 byl na základě lidového referenda obnoven původní název dolu Alexander. Důl ukončil provoz roku 1994, kdy byla těžba převedena na důl Koh-i-noor II. Likvidace dolu Alexander proběhla v letech 1996-1997.
JiB
Zdroje:
100 let dolu Alexander 1891–1991, Hrdlovka 1991.
Důl Alexander: Hrdlovka 24. 8. 1944 – 12:46 hodin, Duchcov 1994.
Pohled na důl Alexander, kolem roku 1900, Muzeum města Duchcova
